Dialog člověka a přírody

        Promlouvání přírody k člověku a myšlenku na Boha vyjadřuje žalm 18: „Nebesa vypravují o Boží slávě a dílo jeho rukou zvěstuje obloha. Den dni o tom podává zprávu, noc noci sděluje poučení. Není to slovo a nejsou to řeči, jejichž hlas by nebylo slyšet. Do celé země vychází jejich hlahol, až na konec jeho slova.“ Dílo přírody zvěstuje Stvořitele a vede dialog s člověkem, který žalmem 18 hlásá svou víru. 

    Člověk vede též dialog s přírodou a vybízí ji, aby s ním oslavovala Boha, např. v žalmu 98: „Za zvuku trub a dunění rohů, jásejte před tváří našeho Krále! Ať hučí moře a vše, čím se hemží, celá zem se vším, co na ní žije! Ať i řeky do dlaní tlesknou, ať i hory jásají sborem vstříc Pánu, který přichází soudit, přichází soudit veškerou zemi. On zemi soudí spravedlivě, on podle práva národy řídí.“ 

    Dramatický dialog mezi člověkem a přírodou je při přírodních katastrofách a může probíhat takto: 

Člověk: „Proč nám přírodo drancuješ skrze katastrofy jako povodně naše dílo? 

Příroda: „A proč vy lidé drancujete přírodu, která není vaše dílo?“ 

Člověk: „Proč řeky opouští tak často a tak moc koryta svých řek?“ 

Příroda: „A proč vy lidé tak často a tak moc opouštíte Boží přikázání? Proč se rouháte Bohu, nesvětíte neděli a znesvěcujete manželství a rodinu?“ 

Člověk: „Proč nám voda bere životy a to i dětí?“ 

Příroda: „A proč člověk bere život druhému, proč za vraždu nepovažuje umělý potrat?“ 

Člověk: „A proč nám často nepomohou ani zábrany, které se snažíme vodě postavit do cesty?“ 

 Příroda: „A proč vy sami si nedáte zábrany moudrými zákony pro své nemravné jednání? Proč tak málo dbáte na to, že máte milovat Boha a bližního jako sebe?“ 

Člověk: „Proč je pohled na mocný proud kalné vody tak bezútěšný?“ 

Příroda: „A proč pro Vás není ještě bezútěšnější pohled na kal, který vyvěrá z vašich srdcí - Mk 7,21: „Z nitra totiž, ze srdce lidí vycházejí špatné myšlenky, smilství, krádeže, vraždy, cizoložství, lakota, zloba, lest, prostopášnost, závist, urážky, pýcha, nerozumnost.“? 

Člověk: „A proč zlá voda nerozlišuje mezi lidmi dobrými a zlými a postihuje všechny?“ 

Příroda: „A co děláte vy lidé, když někteří z vás jdou okrádat i lidi postižené a vůbec nerozlišují, za je někdo dobrý nebo zlý? 

     Pokud je jen příroda a Bůh není, tak se ani neptej, proč to Bůh dopouští. Pokud je Bůh uznán, tak nemá v odpovědi chybět: „Jestliže se neobrátíte všichni zahynete“ (viz Lk 13,1-5). Modlitební odpověď východní bohoslužby za jasné počasí schválený v Římě 15.7.2006 mluví o pokání a Božím trestu: 

„Aby nás v hněvu nekáral a počtem nezmenšil pro naše hříchy a nepravosti, ale rozpomenul se na svou odvěkou milost a dobrotu a smiloval se nad námi, modleme se k Pánu. Aby pamatoval na svou smlouvu s Noemem a nezničil zemi ani svůj ubohý lid škodlivým mokrem, zlověstnými mračným počasím a temnou mlhou, ale milostivě ušetřil své dědictví a přikázal slunci zalít kraj zúrodňujícími paprsky a mírným teplem, modleme se k Pánu. 

Aby poručil oblakům ustat s přílišným deštěm, mračnům rozptýlit se a zazářit slunci, modleme se Pánu. Aby ušetřil lidi i zvířata a celou zemi, nepustošil ji ničivou záplavou deště, modleme se k Pánu. Pane, činili jsme, co zasluhuje trest, a postihl nás tvůj spravedlivý soud, ale ušetři, ušetři svůj hříšný lid a odvrať od nás svůj hněv, jenž právem vzplanul proti nám. Kajícně před tebou padáme a pokorně tě prosíme. Vyslyš nás a smiluj se. Pane, ať nás nezatopí vody moře, ať nezničí zemi a nezahubí nás, tvůj lid, hladem, ale ve své dobrotě zastav přívaly vod a svou mocí dej zazářit na zemi slunečnímu teplu. 

Vroucně tě prosíme, přesvatý Králi: Vyslyš a smiluj se. Kvůli svému ubohému lidu i zvířatům rozežeň, Pane, temné mraky a mlhu a svou nesmírnou mocí dej zazářit slunečním paprskům na zemi, abychom v neštěstí nezhynuli. Prosíme tě: Brzy nás vyslyš a smiluj se. Pane, zachraň nás z bahna, bezedného kalu a hlubokých vod, ať se naše dny nerozplynou v nicotu a naše léta v hořekování, ale rozpomeň se na svou smlouvu s Noemem a jednej s námi podle svého milosrdenství. Se srdcem zkroušeným tě prosíme:Vyslyš nás a smiluj se. Ve svém soužení a smutku úpěnlivě voláme k tobě, Pánu, našemu Bohu. Kéž k tobě vystoupí naše modlitba, náš život unikne zkáze a my nezhyneme v neštěstí. 

Milostivě vyslyš hlas svého ubohého lidu a ve své lásce se smiluj. Pane, nevzhlížíme k duze, kterou jsi ustanovil na obloze jako znamení smlouvy, ale ke tvé dobrotě, hojnému milosrdenství a bezměrné slitovnosti, a toužíme dosáhnout tvé milosti. Se srdcem zkroušeným se modlíme: Daruj nám mírné, životodárné teplo, příznivé počasí a brzy nás ve své dobrotě vyslyš a smiluj se nad námi.“