Argentinský
kardinál Jorge Maria Bergoglio byl zvolen 266. papežem katolické Církve. Stal
se prvním papežem z Latinské Ameriky, prvním papežem jezuitou a jako první
papež přijal jméno František z Assisi. Sv. František z Assisi byl
bohatý mladík, který opustil majetek, aby lépe žil podle rad evangelia
v chudobě, čistotě a poslušnosti. Aktuálnějšími se stávají slova o
nemožnosti sloužit dvěma pánům: „Nemůžete sloužit Bohu i mamonu“(Mt 6,24).
Jsou
lidé, co jsou spokojeni s tím, že nedělají ty nejhorší věci: „Já žádné
hříchy nemám, nikoho jsem nezabil…“ Tito lidé jsou jako sportovec, co by se
naparoval: „Nebyl jsem poslední“ a oslavoval tento výsledek jako vítězství.
Podobně student: „Hlavně, že jsem nepropadl.“ V politice a jiných oblastech se mnohdy radí volit menší zlo, ale
apoštol Pavel vybízí volit co největší dobro. V listu Filipanům 1,9-10 napsal: „Za to se modlím: ať stále víc a
více roste vaše láska a s ní i poznání a všestranný úsudek, abyste dovedli
volit to lepší, čistotou jen zářili a byli bez hříchu v onen den Kristův.“
O nejlepším je toto místo v evangeliu sv. Lukáše 10,40-42: „Marta měla plno práce s obsluhou. Přistoupila
k němu a řekla: „Pane nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala
obsluhovat samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže! Pán jí odpověděl: „Marto,
Marto! Děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věcí. Ano jen jedno je
zapotřebí. Maria si vybrala nejlepší úděl a ten jí nikdo nevezme.“ Papež sv.
Řehoř Veliký vysvětluje v Moralia, že Marta je představitel života činného
a Marie života rozjímavého a dodává: „Veliké jsou zásluhy života činného, ale
nazíravého větší.“ " Sv. Bernard napsal de Consideratio papeži Evženu III.,
kde jej napomíná, aby dbal na rozjímání: „Obávám se, že při ustavičném
zaměstnání se Tvá duše zatvrzuje. Jednal bys moudřeji, kdybys v něm ustal
aspoň na krátko a nedal se jím ovládat a přivádět ponenáhlu tam, kam nechceš, -
k zatvrzelosti srdce. Až tam Tě mohou zavést ta zlořečená zaměstnání,
oddáš-li se jim jako na počátku a neponecháš-li se nic sobě samému.“ Podobně sv. Jan Vianney vůči kněžím: „To, co
chybí nám kněžím, abychom byli svatí, je nedostatek rozjímání.“ Co je nutné udělal, aby byl čas na rozjímání píše blahoslavený Tomáš
Kempenský v Následování Krista I,20: „Vyhneš-li se zbytečným řečem a
zahálčivým obchůzkám, nebudeš-li se shánět po novinkách a klepech, vždycky
najdeš dost času i vhodnou chvíli k zbožnému rozjímání.“ Můžeme se ptát třeba takto: „Nehledám
zahálčivé obchůzky a shánění zbytečných novinek a klepů na internetu a neuniká
mi čas na zbožné rozjímání?“
První list Korinťanům v 7.kapitole vysvětluje proč je lepší do manželství
nevstoupit a zůstat sám. O tom také
píše sv. Jan Zlatoústý v díle O panenství: „Kdo očerňuje manželství,
zmenšuje i slávu panenství: kdo je
chválí, zvyšuje obdiv, který patří panenství...Vždyť co je krásné jen ve vztahu
s ošklivým, nemůže být opravdu krásné. Avšak to, co je lepší než věci,
které jsou považovány za dobré, je naprosto nejkrásnější věc.“ V prvním listu Korinťanům najdeme v závěru kapitoly 12. slova darech
jako je uzdravování a mluvení jazyky a vybízí k úsilí o dar lepší a popis
vzácnější cesty lásky v 13.kapitole. Po velepísni lásky je ve 14.kapitole
výzva k duchovním darům a hlavně k promlouvání pod vlivem vnuknutí.
Jsou věci nejhorší a nejlepší a volit
směrem k nejlepším je moudré. Většina věcí není ani tak dobrých, aby se
nedala zneužít ani tak zlých, aby se nedal dobře využít. Jak zamezit zneužití a
zajistit dobré užití u televize a všech věcí? Je to velký úkol vyžadující
velkou bdělost a ochotu se od televize
a kterékoli věci úplně postit. Zdaleka
ne všichni lidé sdílejí jako nejlepší
to, co je Boží. Evangelium sv. Jana v 18.kapitole popisuje jak zástupce
totalitní římské moci Pilát demokratickou cestou dá svobodu zločinci Barabáši, odmítne
Krista Krále a odsoudí svatého na smrt. Tím je dána střízlivost politických
očekávání, byť politik volí slova sv. Tomáše Mora, která od politiků
„křesťanských“ dnes neslyšíme: „Dovolte mi, abych své dnešní vystoupení, ač
tolerantní ateista, uzavřel modlitbou, kterou mnozí z nás znají. Bože, dej mi
odvahu, abych se snažil ovlivňovat věci, které ovlivnit mohu. Bože, dej mi
pokoru, abych se nesnažil ovlivňovat věci, které ovlivnit nemohu. A Bože, dej
mi moudrost, abych dokázal rozlišit mezi prvním a druhým. Děkuji vám za vaši
pozornost.“
Od T. Mora je dílo Utopia z roku 1516, v němž se zamýšlí
nad ideálním státem. Ideální je stát, jehož členové volí to lepší a nikdo nechce být ten nejhorší. A jaká je ideální
nebo též normální Církev? Jistě s ideálními členy jako Panna Maria neboli
světci. V dopise své
dceři sv. Tomáš Morus uvažuje o tom, co je nejlepší a nejhorší: „Neklesej tedy na
mysli, drahá dcero moje, a neměj o mne přílišnou starost, ať se mi
v tomto světě stane cokoli. Nemůže se stát nic, co Bůh nechce. Avšak
cokoli on chce, i když se nám to zdá sebehorší, je ve skutečnosti to
nejlepší.“
