Eucharistický půst

    K oživení eucharistické paměti Církve dekret Pia XII. Sacram communionem – Svaté přijímání s platností od 25.3.1957: 

 „1.Kdo chce přistoupit ke stolu Páně, musí se před sv. přijímáním(kněží přede mší sv.) po 3 hodiny zdržet každého pevného pokrmu a nápojů obsahující alkohol, po dobu jedné hodiny i nápojů nealkoholických, kromě vody. Pití vody, jak ji nacházíme v přírodě (bez umělé příměsi, tedy i minerálky), tento eucharistický půst neporušuje. Tento předpis platí pro každé svaté přijímání, ať už při mši, nebo mimo mši, ať přijímáme v kteroukoli denní nebo noční dobu, tedy i při půlnoční mši. Eucharistickým postem nejsme však vůbec vázání v nebezpečí života. 

2.Nemocní, i když nejsou upoutání na lůžku, mohou pít nealkoholické nápoje a užívat všechny skutečné léky v pravém smyslu slova, ať tekuté, nebo pevné, před svatým přijímáním (kněží přede mší sv.) bez jakéhokoli časového omezení a bez zvláštního dovolení kněze nebo zpovědníka.

3.Svatý Otec však v onom rozhodnutí vyzývá věřící, aby zachovávali dobrovolně i v budoucnu dřívější přísný způsob eucharistického postu, pokud jim to dovolují okolnosti nebo zdraví; ale nikdo k tomu není zavázán. Kdo pak užijí zmíněných ulehčení, mají poskytnuté úlevy nahradit příkladem vzorného křesťanského života, zvláště skutky pokání a křesťanské lásky.“ Přísným eucharistickým postem je míněn půst od půlnoci a důvodem změny bylo zavádění večerních mší sv. 

   Pavel VI. si asi dal pozitivní odpověď o náhradě postní úlevy, a tak v roce 1965 zkrátil půst na 1 hodinu. Podobně církevní právo z roku 1983 Kán. 919: 

„§ 1. Kdo hodlá přijmout eucharistii, zdrží se alespoň po dobu jedné hodiny před svatým přijímáním jakéhokoliv pokrmu a nápoje, pouze s výjimkou vody a léku. 

§ 2. Kněz, který v týž den dvakrát nebo třikrát slouží mši, smí něco sníst před druhou nebo třetí celebrací, i když nedodrží rozmezí jedné hodiny. 

§ 3. Staří lidé, nemocní a ti, kdo o ně pečují, mohou přijmout eucharistii i tehdy, jestliže něco pojedli během jedné hodiny před svatým přijímáním.“ 

   Je smutné, že po úlevách v eucharistickém postu se spíš objeví otázka: „A musí být ten půst opravdu celou hodinu?“ než otázka: „A co kdybych držel půst delší než jednu hodinu?“ 

   Biskup Kupka v knize O mši svaté a kapitole O přípravě ke mši svaté píše o vzdálenější přípravě: „Lačnost přirozená (jejunium naturale) se již od nejstarších dob Církve vyžadovala ke sv. přijímání. Vysvítá to již z Tertulliana(de orat. c. 19), zvláště však ze spisů sv. Augustina, jenž v jednom listě (ad Januar. ep. 54 n.8) praví, že tento zákon se po celém světě zachovává a vyjímá pouze na Zelený čtvrtek, kdy se ráno i večer po jídle eucharistie slavila, obyčej, jejž veliký biskup Hipponský kdekoli ho nalezl, v dřívější platnosti ponechal.(Syn. Hippon. z r.393, c.28). Benedikt XIV. de syn. dioec. 1.6. c.8. n.10 praví: „Někteří odvozují počátky (přirozené lačnosti) z dob apoštolských.“ O několik řádků dále biskup Kupka dává věc do souvislostí takto: „Idea oběti je v nejužším vztahu ke kněžskému bezženství (viz str. 144, kde je: I pohané žádali, aby ti, kdo obětovali zdržovali se všeho pohlavního a manželského obcování. „Ad Divos adeunto caste.“(Cicero, De legib. II. c.8)), které je vzácnou obětí, jíž kněz Bohu přináší. Z toho důvodu Řekové žádají i na svých kněžích, aby buď po tři dny, nebo alespoň jeden den před nejsvětější obětí obcování manželského se zdržovali.“ 

   Obětování tělesných žádostí mezi něž patří jídlo je vyjádřením vděčnosti za nekrvavou oběť Těla a Krve Kristovy ve svaté liturgii hodnocené více než pozemský pokrm. Nenastalo jen snížení postu eucharistického, ale postu obecně. Např. byly zrušených postní dny kvatembrové (nazývané též suché) v misále Pavla VI. Tím se vytratily i tyto modlitby soboty suchých dnů svatodušních vysvětlující půst v den, kdy se udílela svěcení. 

U lektorů: „Bože, jenž jsi k ozdravění duší nařídil trestat těla zbožným postem, uděl nám milostivě, abychom ti duší i tělem byli vždy oddáni.“

U exorcistů: „abychom poučeni spásnými posty, také všech neřestí se zříkali a tvého(Božího)odpuštění lehčeji dosáhli.“ 

U akolytů: „abychom se tak zříkali tělesných hodů, abychom zároveň postili se v napadajících nás vášních.“ Ztráta smyslu pro půst a askezi a panenství je charakteristický znak zesvětštělého křesťanství. Protestantismus eucharistický půst nezná a pravou svátostnou víru nemá a u pravoslavných křesťanů eucharistický půst a víru ve svátost najdeme. Tak jako kostel není kopií večeřadla, ale spíš Kalvárie, tak se nekopíruje večeřadlo s absencí eucharistického postu, ale Kalvárie kde z věci samé půst byl. 

   Pán Ježíš každého žádá: „Vezmi kříž svůj a následuj mne.“ Z dějin víme, že reforma spočívající na pohodlnějších předpisech a následně cestách byla vždy pouhou iluzí. Někteří světci i celé roky kromě Eucharistie nepřijímali žádný pokrm a potvrzovali evangelium: „Jako mne poslal živý Otce a já mám život z Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude mít život ze mne.(Jan 6,57)“ 

Snadnější katolický život

    

     Při návštěvě hřbitova dostávám dotaz: „Letos budou ty dušičky 28. října?“ Odpověděl jsem, že dušičky jsou i letos 2.listopadu a to, že lidé si zvykli chodit na hroby v den volna na státní svátek 28.října nemění den vzpomínání na zemřelé v katolické Církvi. Po několika dnech čtu tuto žádost z ČR a na ni odpověď z Vatikánu: „Nejdůstojnější otče, Dominik kard. Duka, OP, arcibiskup pražský a předseda České biskupské konference, v synovské úctě a náležité poslušnosti pokorně se obrací na tvou Svatost rovněž ve jménu svých spolubratří českých a moravských biskupů, kteří se shromáždili na podzimním zasedání v r. 2011, jakož i jménem všeho kléru a všech věřících, kteří jsou svěřeni do jejich péče. V pokoře tedy prosí, aby se v hranicích jejich národní působnosti zbožná návštěva hřbitovů, spojená s plnomocnými odpustky pro duše v očistci, pro větší dobro věřících, mohla uskutečnit každý rok již od 25. října, přičemž zůstává v platnosti vše, co je uvedeno v Předpisech o povolování odpustků č. 29, § 1, 1. 

    Dne 8. října 2012 Apoštolská penitenciárie, z moci, která jí byla Nejvyšším veleknězem zvláště udělena, ochotně laskavě vyhověla předložené prosbě, pro větší dobro věřících, kteří ze závažného důvodu nebudou moci navštívit hřbitov ve dnech uvedených ve výše zmíněných Předpisech o povolování odpustků. Toto bude platit po dobu sedmi let. Tomuto rozhodnutí ať se nikdo nestaví na odpor. Z pověření jeho eminence Christophorus Nykiel Regent Ioannes Maria Gervais Ad. a Stud.“ 

    V katechismu kardinála Tomáška z roku 1968 čteme o podmínkách pro získání odpustků: „Kromě vykonání dobrého skutku obdařeného plnomocnými odpustky, jsou k jejich získání ještě tři podmínky: 1.svatá zpověď. Jedna svatá zpověď postačí k získání několika plnomocných odpustků. – 2.svaté přijímání a to pro každé plnomocné odpustky zvlášť. 3.modlitba na úmysl svatého Otce. Postačí Otčenáš a Zdrávas. Je však dovoleno pomodlit se kteroukoli jinou modlitbu, a to vždy pro každé plnomocné odpustky zvlášť. Tyto tři podmínky je možno splnit několik dní před nebo po vykonání předepsaného skutku. Je však vhodné, aby sv. přijímání a modlitby na úmysl sv. Otce byly vykonány téhož dne jako skutek obdařený odpustky. Zároveň přitom nesmí být zalíbení v žádném ani lehkém hříchu. Kdo se úplně nezbavil záliby v hříchu nebo nesplnil tři uvedené podmínky(pokud nebyla provedena záměna), získává odpustky pouze částečné.“ 

    Odpustky již od 25. října  při nesplnění dalších  podmínek přinesou pomoc našim zemřelým   ve snížené nebo nulové míře. Při orientaci na datum 25.října snadno unikne, že možnost získat plnomocné odpustky je 1. a 2.listopadu v kostele i bez chození na hřbitov a podmínka jít na hřbitov a tam se modlit za zemřelé, je dána pro dny 2.-8. listopadu. 

   Vilém Hünermann v knize Mnich mezi vlky o životě sv. Jana Kapistrána uvádí jeho dopis kardinálu Kusánskému se slovy: „Polevovat v otázkách víry není mou záležitostí. Ve čtyřech mně adresovaných bulách nazývá papež Čechy kacíři. Jak je mám já potom nazývat katolíky? Když může národ rebelů dosáhnout vůči Církvi množství ústupků, co se potom může stát v ostatních katolických zemích? Ó pane, dejte si pozor, abyste kvůli získání Prahy neztratil ostatní křesťanstvo! Vy sám řežete svými ústupky do masa samotné Církve. V Římě jsem vás slyšel říci, že jste nepřijal kardinálský klobouk proto, aby se před vámi druzí skláněli na kolena, nýbrž proto, abyste pracoval na díle Církve. S dovolením - ale dělat ústupky kacířům, to se mi nezdá být velkým a záslužným činem, nýbrž skutkem titěrným.“ 

    Sv. Jan Kapistrán za nevhodný ústupek považoval všeobecné podávání pod obojí způsobou v Čechách. Když mu Jiří z Poděbrad zakázal vstup do Prahy a přímou konfrontaci s Rokycanou rozhodl se vstoupit do Prahy otevřeným dopisem Rokycanovi: „Zemřeli snad vaši předkové jako rebelové proti římské Církvi? Naopak, ctili a milovali ji více než jiné národy. A kde jsou dnes ty nesčetné chrámy, které vystavěli? Kde jsou kláštery, kde řeholníci, kteří žili z darů vašich předků? Kde je zbožnost, jednota ve víře? Mnozí přímo popírají přítomnost Kristovu ve svaté hostii. Mnoho tisíc lidí je nesprávně pokřtěno, mnozí už nejsou křtěni a biřmováni vůbec. Jaké je to zneuctění Nejsvětější svátosti, když je podávána dětem při křtu a ony ji vyplivují! Sedláci přistupují k jejímu přijímání bez zpovědi, jako k dennímu obědu. Rokycana s těmito úkony souhlasí, jako kdyby byl druhý Pán Bůh. Zapřísahám vás, pánové, myslete na své předky, kteří žili jako nejlepší synové svaté Církve. Myslete na svou poslední chvíli, v níž vám nepomůže Rokycanova žvanivost.“

     Výjimka z toho, co mají katolíci jinde, je pro české katolíky také v menším počtu zasvěcených svátků. Kodex církevního práva uvádí v kánonu 1246: § 1. „Neděli, den Páně, v němž se slaví velikonoční tajemství, je nutno v celé Církvi zachovávat z apoštolské tradice jako prvotní zasvěcený svátek. Rovněž se musí zachovávat den Narození našeho Pána Ježíše Krista, Zjevení Páně, Nanebevstoupení Páně, svátek Těla a Krve Kristovy, Svaté Bohorodičky Marie, jejího Neposkvrněného početí a Nanebevzetí, svatého Josefa, svatých Petra a Pavla apoštolů a Všech svatých.“ § 2. Biskupská konference může po předchozím schválení Apoštolským stolcem některé ze zasvěcených svátků zrušit nebo přeložit na neděli.“
Při užití možnosti § 2. je v současnosti v Čechách a na Moravě situace, že po zrušení a přenesení svátků na neděli jsou zasvěcené jen dva: Narození Páně a Matky Boží místo 10 svátků katolické Církve. Z dějin křesťanství je známo, že pravá reforma nikdy nepřicházela tam, kde se nároky redukovali, ale tam, kde lidé dobrovolně přijímali větší úkoly a nároky.

sv. Jan Kapistrán