Sebekritika a kritika papeže

   Sebekritikou nikoli slovy, ale skutky je pláč prvního papeže Petra po zapření Krista, Mt 26,75: „hořce se rozplakal.“ Sv.Kateřina Sienská, Dialog 63 k tomuto píše: „Petr se totiž po zapření mého Syna rozplakal. Jeho pláč byl však ještě nedokonalý a byl nedokonalý dalších čtyřicet dní až do nanebevstoupení.“ Tomuto selhání Petra předcházela kritika Pána Ježíše, že nezapře, Mt 26,34: „třikrát mě zapřeš“. 

   V Písmu svatém Pán Ježíš kritizuje prvního papeže Petra také slovy: „Jdi mi z očí satane! Pohoršuješ mě, neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské.“ (Mt 16,23). Oslovením „Šimone“ se obrací na Petra, aby bděl a říká mu: „Šimone, spíš?“ (Mk 14,37). Přesto Petrovi Pán Ježíš neodňal, ale po vyznání lásky ke Kristu potvrdil papežský úřad jak je v Jan 21 kap.

   Sebekriticky kázal sv. Řehoř Veliký: „Nuže sklouzli jsme do vnějších záležitostí, a tak něco jiného jsme přijali jako hodnost, a něco jiného z povinnosti svého úřadu skutečně vykonáváme. Opomíjíme kazatelskou službu a zdá se mi, že se jednou budeme zodpovídat za to, že si necháváme říkat biskupové, ačkoli jimi jsme jen podle jména, a ne doopravdy. Neboť ti, kdo nám byli svěřeni, opouštějí Boha, a my mlčíme. Vězí v ničemnostech, a my jim cestu k nápravě nepodáváme. Ale jak bychom mohli napravovat životy druhých, když zanedbáváme svůj vlastní? Upnuli jsme se k světským starostem a ztrácíme vnitřní citlivost tím víc, čím horlivějšími se jevíme ve vnějších věcech.“ 

   Sebekritiku koná papež Hadrián VI.(byl papežem pouze dva roky 1522-3) před delegáty císařského sněmu v Norimberku: „Uznáváme, že Bůh dopustil toto pronásledování Církve kvůli hříchům lidí a zvláště kněží a hodnostářů. Boží ruka se vskutku neodtáhla, mohla by nás zachránit, ale hřích nás od Něho vzdaluje a brání nám, aby nás vyslyšel. Celé Svaté písmo nás učí, že chyby lidí mají svůj pramen v chybách kléru...Víme, že již dříve bylo také Svatým stolcem spácháno mnoho ohavností: prodávání posvátných věcí, porušování přikázání v takové míře, že se vše proměnilo v pohoršení. Nelze se divit tomu, že tato nemoc sestoupila od hlavy k údům, od papežů k prelátům. My všichni, preláti a hodnostáři, jsme zbloudili z cesty spravedlnosti. Již dlouhý čas nikdo nekoná dobro. Proto my všichni musíme chválit Boha a pokořit se před Ním. Každý z nás musí zpytovat svědomí a vidět, v čem padl, a musí se zpytovat ještě přísněji, než jak to udělá Bůh v den svého hněvu. Leží nám na srdci, abychom to konali, neboť celý svět žízní po nápravě.“ 

  Bula Pavla IV. „Cum ex apostolatus offici“ z roku 1559 uvádí podmínky pro odmítnutí papeže: „ § 6 Preláti a biskupové, kteří před nastoupením svého úřadu zjevně odpadli od katolické víry, ztrácejí eo ipso veškerou autoritu i svůj úřad. Jejich povýšení do úřadu je neplatné a nijak nemůže být zplatněno. Dodáváme k tomu, že, mělo-li by se někdy zjevně stát, že biskup i kdyby zastával úřad arcibiskupa či patriarchy či primasa nebo byl kardinálem výše jmenované svaté církve římské, ba i kdyby byl legátem nebo římským papežem – jak již bylo výše poznamenáno – pokud by se před svým jmenováním do kardinálské hodnosti nebo před svou volbou římským papežem byl odchýlil od katolické víry, upadl do bludu nebo se dostal do rozkolu či takový vyvolal a zapříčinil, že byl jmenován nebo zvolen neplatně a neúčinně, i kdyby byl svorně zvolen jednomyslnou volbou všech kardinálů. Ta nemůže být zplatněna ani přijetím biskupského svěcení nebo následným převzetím vedení a správy, ani samou intronizací římského velekněze nebo složením holdu nebo poslušností prokazovanou mu ode všech, i kdyby trvala jakkoliv dlouho vůbec nijak nemůže dosáhnout platnosti, ani nemůže být pokládána za platnou v jakékoliv části…je dovoleno, beztrestně se kdykoliv zříci povinné poslušnosti a oddanosti vůči těmto, takovým způsobem do úřadu jmenovaným nebo zvoleným a těchto se stranit jako kouzelníků, pohanů, nevěstek a arcibludařů. Nicméně tyto podřízené osoby zůstávají nadále zavázáni věrností a poslušností vůči budoucím biskupům, patriarchům, primasům a vůči budoucímu římskému papeži, jenž bude následovat podle kanonického práva…§10 Není tedy nikomu dovoleno, tento spis Našeho schválení, obnovení, sankce, ustanovení, zrušení, deklarace a dekretu komolit nebo opovážlivě proti němu vystupovat. Kdyby se o to někdo pokusil nechť ví, že na sebe přivolá hněv všemohoucího Boha a svatých apoštolů Petra a Pavla.“ 

  V listu Galaťanům 2,11-14 máme kritiku prvního papeže sv. Petra od sv. Pavla. Neoprávněnou kritiku papeže Petra najdeme v 11.kap. Skutků apoštolů. Odmítnutí této nesprávné kritiky papežem Petrem je potvrzeno při prvním koncilu v Jeruzalémě, při řešení sporu o to, co ze židovských zvyků mají zachovávat i pohané. Tento biblický základ pro kritiku papeže mu dává i potřebnou orientaci, která směřuje k tomu, aby papež podle sv. Petra vedl věřící ke Kristu: „V nikom jiném není spásy“(Skt 4,12). 

   Papežská kritika Luthera, jak se říká, s vaničkou vylila i dítě, protože s kritikou papežských zlořádů odmítl i papežství a úřad papeže. Zdravou a účinnou kritiku papeže od sv. Kateřiny Sienské uvádí Izidor Vondruška v Životopisech svatých: „…napsala také papeži list, ve kterém mu dávala radu a naučení, aby byl opatrný ve volbě kardinálů, aby nedával přednost před jinými zasloužilejšími muži. „Jediná ctnost šlechtí a ozdobuje člověka…Prosím tě, čin zmužile, co je tvou povinností, a neboj se nikoho, leč Boha.“ Toto psala papeži Řehoři XI. a vydala se do Avignonu a přesvědčila jej, aby se vrátil do Říma, což se stalo. Jeho nástupce Urban VI. o sv. Kateřině S. řekl kardinálům: „Hanba nám! Tato chuděrka žena nás zahanbuje…“ 

   Nejlepšími kritiky jsou svatí, kteří nezapomínali na sebekritiku a vybízeli k modlitbám za ty, které kritizovali. K modlitbě za papeže vybízí i uznaná mariánská zjevení. Neoprávněná kritika místo: „Nemáš na mysli věci Boží, ale lidské“ vyčítá: „Nemáš na mysli věci lidské, ale Boží.“ Humanisté volají, že důraz na věci Boží brání lidskosti, osvícenci papeže obviňují, že není dost racionalistický; svobodní zednáři jako ďábel v ráji nabízí neomezenou svobodu a tvrdí, že papež není dost svobodomyslný, když odmítá bludy a hříchy. Ve 20.století zaznívá, že není dost pokrokový a moderní, pronacistický nebo prokomunistický. V souladu s New Age – stokou nejrůznější bludů - se tvrdí, že papež není proekologický, prohomosexuální, propotratový a proekomomický atd. Může se slyšet, že papež není proekumenický, multináboženský, nedemokratický. Papež je kritizován, že mlčí (Pius XII. za války) anebo mluví do věcí, do nichž mu nic není a jimž nerozumí jako sexuální život (Pavel VI., Humanae vitae). 

   Titul Matka Boží má mít obdobu v oprávněném označení papeže: Muž Boží. Toto je zárukou nejen pro papeže, že uspěje dobře před Božím soudem, byť by byl, jak ukazuje první zastavení křížové cesty, lidmi nespravedlivě odsouzen jako Ježíš Kristus, jehož autoritu má vykonávat.

wiki 

Zasvěcení Duchu Svatému

   Ve Skutcích apoštolů, 19,2 máme otázku: „Dostali jste Ducha Svatého, když jste přijali víru?“. Odpověď: „Ale ani jsme neslyšeli, že je nějaký Duch Svatý“, bychom mohli uslyšet i dnes a to i u těch, co přijali svátost biřmování. Možnost nápravy je v upřímném zasvěcení Duchu Svatému.

   Sv. Pius X. vyslovil 1.června 1908 tuto zásvětnou modlitbu k Duchu Svatému: „Ó Duchu Svatý, Božský Duchu světla a lásky, zasvěcuji ti své srdce a svou vůli, celou svou bytost pro čas i pro věčnost. Nechť můj rozum je stále otevřen tvým nebeským vnuknutím a učení svaté Církve, jejímž jsi neomylným vůdcem. Nechť je mé srdce neustále zapáleno lásko k Bohu a bližnímu; nechť je má vůle vždycky v souladu s Boží vůlí a nechť je celý můj život věrným napodobováním života a ctností našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista, jemuž společně s Otcem a tebou budiž na věky vzdávána čest a sláva. Amen.“

   Kardinál Mercier se zasvětil Duchu Svatému 17.5.1929 takto: „Ó Duchu Svatý, Duchu mé duše, uctívám tě, miluji tě, děkuji ti. Osvěcuj mě, veď mě, posiluj mě a utěšuj mě. Vnukni mi, co mám činit a nařiď, abych to činil. Slibuji ti, že se podřídím všemu, co mě s tvým souhlasem bude očekávat; ukaž mi jen svou svatou vůli a naplň mě svou milostí a láskou, abych ti neodepřel nic, byť by to bylo sebetěžší.. Odevzdávám se ti bezvýhradně. Posiluj mou vůli, abych všechna svoje rozhodnutí skutečně vykonal, a dej mi milost vytrvalosti. Nauč mě, jak se mám modlit. Získej pro mne milost, abych se modlil s neomezenou důvěrou, že budu slyšen podle svaté Boží vůle. Dej mi opravdovou pokoru srdce. Prohlubuj a upevňuj mou víru ve skutečnou Kristovu přítomnost ve svaté Eucharistii. Učiň ze mne horlivého a milujícího ctitele Ježíše ve velebné Svátosti. Upevňuj mou lásku k naší svaté Matce. Duchu Svatý, k nápravě všech urážek a nedbalostí, kterých jsem se dopustil, ti nabízím Ježíšovo milující Srdce. Zasvěcuji se ti bezvýhradně. Vkládám v tebe svou důvěru. Uč mě, jak tě ve světě lépe poznávat a milovat. Dej mi neúnavnou horlivost pro duše, abych utěšoval Ježíše.“

   Mexická mystička, služebnice Boží Conchita Armida (1862 – 1937), nebyla osoba Bohu zasvěcená, ale měla s manželem devět dětí, z nichž se žádné nedostalo na scestí. Její mystická vytržení se u ní střídala s všední domácí prací hospodyně. Napsala: „Být manželkou a matkou nebylo nikdy překážkou pro můj duchovní život.“ V jejím Duchovním deníku jsou tato slova o Duchu Svatém: „Je-li někde smutek, je to proto, že se duše neutíkají k tomuto božskému Utěšiteli, k němu, který je dokonalou duchovní radostí. Je-li někde slabost, je to proto, že se duše neopírají o toho, který je neporazitelná Síla. Jsou-li zde bludy, je to proto, že se pohrdá jeho světlem. Víra uhasíná pro nepřítomnost Ducha Svatého. V celé Církvi se žádný den nevzdává Duchu Svatému ta úcta, která mu patří. Většina zla, které řádí na poli Církve a duší, je důsledek toho, že není přiznáno Duchu Svatému prvenství, které náleží této třetí osobě v Trojici...“ Opakem zanedbání Ducha Svatého je zasvěcení, o němž v Duchovním deníku píše: „Jednoho dne, který není daleko, v centru mé Církve, u svatého Petra se uskuteční zasvěcení světa Duchu Svatému a milosti tohoto božského Ducha se vylijí na šťastného papeže, který je vykoná. Je mým přáním, aby celý svět byl zasvěcen božskému Duchu, aby on se vylil na zemi v nových Letnicích.“

   Tato slova stará skoro 100 roků  ukazují, že úctě k Duchu Svatému se můžeme učit především v Církvi katolické. Ta ve své předkoncilní liturgii měla neděle nazývané po seslání Ducha Svatého, v běžném cyrilometodějském kancionále litanie k Duchu Sv. obsahovaly odprošování za hříchy proti Duchu Svatému a bylo 9 písní k Duchu Svatému. Např. kancionál (pokoncilní) s pěti písněmi k Duchu Svatému a vypuštěním litanií k Duchu Svatému nabízí menší vzývání Ducha Svatého. Jsou i pomýlení katoličtí křesťané upřednostňující vzývání Ducha Svatého mimo katolickou Církev místo uvnitř katolické Církve.

   Jak poznám, zda jde o působení Ducha Svatého? Především, zda je zde láska k Bohu a k lidem v souladu s životem podle Desatera a blahoslavenstvími a požadavkem milovat Boha, sebe a bližního.

   Zásvětná modlitba k Duchu Svatému(P.Rössler): Zasvěcuji se Duchu Svatý tvé osobě a tvému působení, aby se účinněji naplňovalo to, k čemu chceš vést. Vyznávám, že z Otce i Syna vycházíš a Ty také k Otci i Synu přivádíš. Bez Tvé pomoci lidský rozum nevidí zřetelně v Bohu skutečného Otce, Stvořitele nebe a země. Bez Tvé pomoci se přeceňuje význam viditelného materiálního světa a podceňuje svět neviditelný s pomocí dobrých andělů a úklady Zlého odpůrce s výsledkem neplnění vůle Boží. Bez působení tebe Posvětitele člověk netouží posvětit jméno Boží znesvěcené mezi národy ani si nepřeje upřímně příchod Božího království. Jedině s tvou božskou pomocí lze o Synu, Ježíši Kristu, vyznávat, že je Pán, pravý a skutečný Bůh, jedné podstaty s Otcem a Tebou. Ty, Duchu Svatý jsi vzýván, abys obnovil tvář země zohyzděné hříchem. Vzorem obnoveného člověka a obnovené země je Panna Maria, v níž a na níž jsi vykonal skutky odpovídající tvé božské moci a přesahující lidské možnosti. Skrze Tebe Duchu Svatý se další osoba Nejsvětější Trojice stala člověkem v Panně, která je tak oprávněně Matkou Boží. Jako Pán a Dárce života působíš v přirozeném i nadpřirozeném řádu Stvoření, Vtělení a Vykoupení. Na počátku světa jsi se vznášel nad vodami a na počátku Církve jsi nově dán při letnicích jako plod Kristova kříže a v kříži a s křížem působíš. Vzkříšení je Tvým darem a Zmrtvýchvstalý Kristus má oslavené tělo, které je tvým dílem. Tvá moc uschopnila apoštoly k hlásání evangelia a bez tebe není možná nová evangelizace. Ty působíš zvláště ve slovech papeže, nástupce apoštola Petra, když mluví slavnostně jako nejvyšší autorita ve věcech víry a mravů. Každý platný křest má účinky Tvého Ducha, které oživujeme obnovou křestního slibu. Každé odpuštění hříchů ve svátosti pokání i jiným způsobem se děje Tvým působením. Pouze hříchy proti Tobě, Duchu Svatý, jsou neodpustitelné. Ty, Duchu Svatý jsi svoláván při Eucharistii, aby se stala tělem a krví našeho milovaného Pána Ježíše Krista. Jsi vzýván, aby u všech, kdo mají účast na těle a krvi Kristově nastaly účinky eucharistické oběti. Tvým působením mají být všichni shromážděni a sjednoceni v jedné, svaté, katolické, apoštolské Církvi, která touží po konečném naplnění dějin a oslavení slovy: “Přijď Pane Ježíši!“ Celé Písmo je Tebou vnuknuto a pravý prorok, skrze které mluvíš, hlásá lidem nové srdce. Ty jsi Duchu Svatý utvořil Srdce Ježíšovo v lůně panenské Matky a upřímné zasvěcení Božskému Srdci přineslo své požehnané plody v těch, kdo je upřímně vykonali a žijí. Srdce Panny Marie je modelované Tebou, je to Srdce Tvé snoubenky a nevěsty. Zasvěcení Panně Marii přineslo rovněž bohaté plody v těch, kdo je správně vykonali a snaží se toto zasvěcení žít. Pro tuto zkušenost zasvěcení se zasvěcuji s důvěrou Tobě, Svatý Duchu. Zasvěcuji Ti svůj rozum i vůli, tělo i duši, minulost, přítomnost i budoucnost, modlitby, práce, radosti, bolesti a utrpení, aby Tvá milost mě osvítila, posílila, napravila a vedla až plnosti věčné lásky a pravdy v Bohu Trojjedinném, Otci, Synu a Duchu Svatém. Amen.

Mariánská zjevení

   Věříš ve zjevení Panny Marie? Na tuto otázku jsou odlišné a protikladné odpovědi. Podle zásady: „Jaká modlitba, taková víra“ je kladná odpověď skrze modlitbu tradiční liturgie ze svátku Zjevení Neposkvrněné Panny Marie 11.února v Lurdech. Modlí se: „Bože, jenž jsi neposkvrněným Početím Panny připravil svému Synu důstojný příbytek, pokorně od tebe žádáme, abychom oslavujíce Zjevení téže Panny, dosáhli spásy duše a těla…“ Takto se po vydání misálu Pavla VI. v roce 1969 již nemodlí. Vynechání výslovné zmínky o zjevení Panny Marie 11.února provází i chladnější vztah k mariánským zjevením.  

   Již zemřelý František Press se řídil výzvou ze zjevení Panny Marie v La Salettě: „Oznamte to všemu mému lidu!“ a šířil zjevení Panny Marie. V mariánském nakladatelství v knize "Maria – Mariánská zjevení a poselství lidem 20. století" píše v poděkování: „Na tomto místě projevuji svou nejupřímnější vděčnost panu Guy le Rumerovi, jeho kniha L´Apokalypse Mariale mě uvedla do světa Mariánských poselství a stala se mi vzorem pro tuto knihu, a jehož rady a přátelské služby mi byly účinnou pomocí při jejím zpracování.“ Kniha začíná úvodem: „Považujte přece má zjevení za Mariánskou apokalypsu, která je velmi dobře v souladu s Apokalypsou sv. Jana (Kérizinen 26. dubna 1961). Mariánská poselství jsou určena všem lidem celého světa a ani v nejmenším se nepozastavují nad dnešními rozdíly v jejich smýšlení a vnitřním přesvědčení o základním poslání člověka a smyslu jeho pozemské existence. Jsou tedy určena nejen křesťanům, či v širším slova smyslu lidem věřícím, ale především ateistům a nábožensky indiferentním lidem, vždyť všichni žijeme vedle sebe na tomto světě a všichni za něj neseme zodpovědnost.“ 

   Pan F.Press mi vyprávěl, jak se pan kardinál Tomášek živě zajímal o jeho vydavatelskou činnost a odebíral knihy, které vydával a dával je lidem při návštěvách pražského arcibiskupství. I v době socialismu pan kardinál Tomášek rád připomínal s mladistvým nadšením přes své stáří slova příslibu Panny Marie ve Fatimě: „Mé Neposkvrněné Srdce zvítězí!“ Pan F.Press se smutkem konstatoval, jak pan kardinál Vlk oproti panu kardinálovi Tomáškovi místo vděčného zájmu jeho knihy naprosto odmítal. Tento postoj se týkání i týdeníku Světlo, který se snaží brát zjevení Panny Marie vážně. 

   Pokud kněz nebo biskup nekáže o pekle, hříchu, ďáblu a pokání, tak tuto mezeru musí vyplňovat Bůh skrze zjevení Panny Marie. A biskup nebo kněz, který  kázání o pekle, hříchu, ďáblu a pokání hodnotí jako  negativní, považuje pak i Pannu Marii s jejími zjevení za zbytečné, protože jsou  negativní. Matematické pravidlo minus minus je plus má i logickou obměnu, že mluvit záporně o záporných věcech je věc kladná. Lidem, kteří nechtějí slyšet evangelium jako dobrou zvěst a dívají se na ně jako na minus pro svůj život a svět v němž žijí, nutně z tohoto odmítání dobra vzniknou minus pro jejich pozemský i věčný život.                

   Neuzavřená a oficiálně neschválená mariánská zjevení dávají prostor pro různé interpretace. Při duchovních cvičeních pro kněze v roce 1994 pan biskup Škarvada mluvil o Medžugorje, že má jako jeden za základních bodů Eucharistii. Proč bych tedy měl jet do Medžugorje? Pán Ježíš živý je ve svatostánku a raději se jdu pomodlit před svatostánek a nepotřebuji nikam cestovat. Pokud to někomu prospěje v křesťanském životě, tak mu tu cestu do Medžugorje nerozmlouvám. 

   To, že časová vzdálenost vůbec není důvodem k neaktuálnosti zjevení Panny Marie vidíme na Guadalupe v Mexiku. Na toto místo zjevení v roce 1531 přichází v současnosti i 20 milionů poutníků ročně. Kopie obrazu Panny Marie z Guadalupe sehrála důležitou úlohu v bitvě u Lepanta. V roce 1986 při zemětřesení se škodami vyčíslenými na 4 miliardy dolarů na bazilice v Guadelupe žádné škody nevznikly. 

   Může se stát, že místo málo vzdálené na kilometry je málo vyhledáváno. Příkladem je Filipov v severních Čechách. V roce 1913 uvádí P.Hoppe ve svém rozsáhlém díle „Des Österreichers Wallfahrtsorte“: „Filipov je podle velikosti zázraků jedno z největších poutních míst, které se vyrovnají nejproslulejším uzdravením v Lurdech.“ Poutní kostel vznikl na základě zázračného uzdravení Magdalény Kadeové 13.1.1866. Krátce po tomto uzdravení a zjevení Panny Marie vycházela každé dva roky informativní brožurka s přehledem uzdravení ve Filipově. Kladný vztah k mariánským zjevením se může projevit i tím, že tam půjdeme s důvěrou prosit za uzdravení těla. Podobně jako v evangeliu Pána Ježíš uzdravoval těla za účelem zdraví duše a obnovení důvěry a vztahu k Bohu, tak se to má dít z naší strany. 

   Místa zjevení Panny Marie, jak je uvádí v knize „Maria“ F.Press: „Paříž – ulice ru de Bac“, „La Saletta“, „Fatima“, „Amsterodam“, „Kérizinen“, „Turzovka“, „Garabandal“, „San Damiano“, „Medžugorje“, „Africké Kibeho“, „Melleray Groto“, „Celý svět“.

   Zpravodaj Matice cyrilometodějské ze 4.května 2012 připomíná zjevení v Akitě z 13.října 1973 uznané tamějším biskupem a kardinálem Ratzingerem: „Jak jsem řekla, jestliže se lidé nebudou kát a nepolepší se, Otec uvalí strašný trest na všechno lidstvo. Bude to větší trest než potopa, takový trest, jaký svět nikdy předtím neviděl. Z nebe bude padat oheň a vyhladí velkou část lidstva, dobré i zlé, neušetří ani kněze, ani věřící. Ti, co přežijí, budou tak zoufalí, že budou závidět mrtvým. Jediné zbraně, které vám zbudou budou růženec a Znamení, které vám zanechal můj Syn. Každý den se modlete růženec. S růžencem se modlete za papeže, biskupy a kněze. Dílo ďábla pronikne dokonce i do Církve takovým způsobem, že budete vidět kardinály, jak se staví proti kardinálům, a biskupy stavět se proti jiným biskupům. Kněží, kteří Mě ctí, budou vysmíváni a budou se proti nim stavět jejich spolubratři. Kostely a oltáře budou zpustošeny. Církev bude plná těch, kteří přijímají kompromisy, a démon přinutí mnoho kněží a zasvěcených duší opustit službu Pánu.“