Studium misálů a misálků

      Patron pochybujících, apoštol  Tomáš, měl podle misálu papežů Pia V. a Jana XXIII.svátek 21.prosince. S misálem Pavla VI. se  zimní svátek stal letním s datem 3.července. Sv. Tomáš Akvinský ve svém díle řeší různé pochybnosti ve věcech víry a mravů a snaží se respektovat  autoritu zdravého rozumu, Písma, Tradice a Učitelského úřadu Církve.   Misál Pavla VI. přesunul jeho svátek ze dne smrti – narozenin pro nebe – 7.března, kde byl v misálu Pia V. a Jana XXIII., na 28.leden. Od misálů Pia V. a Jana XXIII.     se změnami dat svátků a různého druhu se liší misál Pavla VI.; název je vždy  „Missale romanum“.

        Misálek je pomůcka pro zvláště pro laiky.  Je znám česko-latinský misálek přeložený  P.Marianem Schallerem s názvem „Římský misál“.  Vydání Zvon 1995  „římský misál“ překládá   „český misál“. Kdyby si šel naprosto neznalý člověk půjčit knihu o katolické bohoslužbě, nevěděl by, zda je vhodnější  „český misál“ nebo  „římský misál“ a mohl by si myslet, že  „misál římský“ je pro  římsko-katolíky    a  „misál český“ pro  česko-katolíky. V USA nemají americký misál a podobně jiné národy.   Misál Pia V., Jana XXIII i Pavla VI. má  shodné latinské znění u modliteb na závěr obětování (kněz): „Orate fratres ut meum ac vestrum sacrifícium acceptábile fiat apud Deum Patrem omnipotentem“, ale vzniká velká rozdílnost při překladu. Ukažme si tento rozdíl  v překladu označeném dále „A“ podle „římského misálu“ (Schaller)“ a  „B“ „českého misálu“(Zvon), psáno v kurzívou.

        „A“ Římský misál(Schaller) překládá: „Modlete se bratři, aby moje i vaše oběť příjemnou se stala u Boha, Otce všemohoucího.“

        „B“ Český misál uvádí dvě varianty, které ukazují, jak volně překládá. První varianta:„Modleme se, aby Bůh přijal oběť své církve“. Druhá varianta: „Modlete se, bratři a sestry, aby se má i vaše oběť zalíbila Bohu, Otci všemohoucímu“  Častěji volí kněží kratší varianty modliteb, a tak je zapomenuta modlitba vyjadřující, že kněz se svátostným svěcením přináší Bohu oběť jiným způsobem než přítomný laik. Toto chybějící rozlišení svátostného a křestního kněžství u této modlitby má i svou viditelnou podobu v odstranění mřížky v presbytáři, u níž se podává svátost oltářní. Při  dobré znalosti rozlišení  „má i vaše oběť“ podle římského misálu se na slova: „Kněz je člověk jako každý jiný“ nutně odpovídá: „A přesto je díky svěcení schopen vykonat sám to, co nedokáže vykonat společenství lidí bez svěcení i kdyby jich byly tisíce, ba jakékoli množství.“ Varianta „českého misálu“ budí zdání, že všichni přináší stejným způsobem oběť a nabízí otázku: „Proč by měl vadit nedostatek kněží, když stejný způsobem  přináší oběť laik?“ 

       Odpovědí na tuto kněžkou výzvu je v latině: „Suscipiat Dominus sacrificium de manibus tuis ad laudem et gloriam nóminis sui, ad utilitátem quoque nostram, totiusque Ecclesiae suae sancte“. 

„A“ Římský misál(Schaller) věrně překládá:    „Nechť  přijme Pán oběť z rukou tvých k chvále a slávě  jména svého, jakož i k užitku našemu a veškeré  Církve své svaté“ 

„B“ český misál překládá.: „Ať ji přijme ke své slávě a k spáse světa“. I člověk neznalý řečí vidí,  že délka překladu je podstatně kratší, což se stěží toleruje u románu pro zábavu. 

      Jaké rozdíly je vidět?    „Český misál“  má církev,   „římský misál“ Církev. Velké nebo malé písmeno znamená něco jiného. Kdyby psal někdo malá písmena u jmen a příjmení snižoval by ty, kterých se to týká. Velké písmeno u Církve vede k úctě, malé úctu snižuje. (Podobně „český misál“ oproti „římskému“ má u  Ducha Svatého malé písmeno u „svatý) Úctu k Církvi snižuje i vynechání slova „svatá“ v českém misálu.   „Český misál“ ubírá Bohu v uvedené  modlitbě chválu, což je jeden ze základních rozměrů bohoslužby. Místo o užitku Církve se mluví o spáse světa a tím navozuje zmatení, kdy žít podle Církve a světa vyjde nastejno.  „Český misál“ upřednostňující spásu světa před užitkem Církve by mohl kněz, co opustí kněžskou službu použít k odpovědi na výčitku: „Tys opustil to, co je užitku  Církve“ a říci: „Ale neopustil jsem spásu světa, za který se církev v kostele modlí.“

        Je známa zásada „Zákon modlitby je zákon víry“ a nutně  platí, že změny modlitby vyjadřují změnu víry. I nepatrná odchylka od kurzu při delším trvání znamená velké vzdálenosti a nepatrná významová odchylka v překladu může vést k podobnému. „Český misál“ nezná výraz „pravověrnost“   , místo „i s duchem tvým“ užívá „i s tebou“; úcta Panny Marie je snížena tak , že ji místo „především“      „také“  uctíváme; místo satana, bytosti, která je osobou se užívá „duch zla“, výraz, který může být chápán různě, i neosobně; nad kalichem  vyslovuje „český misál“ slova o prolití krve „za všechny“ , římský misál „za mnohé“ a   jednou vynechává  „má vina“ v úkonu kajícnosti. Další věci článek neuvádí, protože si nenárokuje být vyčerpávajícím pojednáním.

        Kardinál Alfons Maria Stickler SDB mající zkušenosti zejména z německy mluvící oblasti v Aigen 26.8.1997 řekl: „Nepřijde zatěžko poznat, že v dogmatickém obsahu latinského kultovního jazyka jsou obsaženy mnohé pastorální pravdy, které jsou nesprávným překladem vědomě, nebo nevědomě zakryty.“          

      Dobrý   překlad sv. Cyrila a Metoděje  chválí Bohumil Zlámal v Příručce českých církevních dějin I. na str.75: „Obě staroslověnské legendy tvrdí, že Cyril vynašel a sestavil slovanské písmo teprve po příchodu na Moravu a teprve tam začal překládat. Avšak staroslověnský překlad evangelií je tak pečlivý a dokonalý, že předpokládá delší čas a práci.“  Tento příklad překladu nebyl následován v době po II. Vatikánském koncilu a  to, že špatné překlady jsou i v jiných zemích, není omluvou, ale ostudou.