středa 15. srpna 2012

Cesta rozvazování


   II.Vatikánský koncil doporučuje, v souladu s papeži tridentského koncilu, sv. Tomáše Akvinského jako vůdce při řešení teologických otázek. V Doplňku Summy theologické(ST) je otázka 17 o moci klíčů. V článku 1 je na otázku zda mají být v Církvi klíče tato odpověď: „Musí se říci, že v tělesných klíč sluje nástroj, jímž se dveře otvírají. Dveře království však se nám zavírají hříchem, i co do poskvrny, i co do proviny trestu. A tudíž moc, jíž se taková překážka odstraňuje, se nazývá klíčem. Tato však moc je v božské Trojici prvotně; a tudíž praví někteří, že má moc prvotní. Ale v Kristu člověku byla tato moc k odstranění řečené překážky skrze zásluhy utrpení, o němž se také praví, že otvírá bránu; a tudíž se praví podle některých, že má klíče výsostně. A protože z boku Krista, mrtvého na kříži, vytryskly svátosti, jimiž se buduje Církev, tudíž ve svátostech Církve zůstává účinnost utrpení. A proto také ve služebnících Církve, kteří jsou rozdělovateli svátostí, zůstává nějaká moc na odstranění řečené překážky; nikoli vlastní mocí, nýbrž božskou mocí a utrpení Kristova; a tato moc metaforicky se nazývá klíč Církve, jež je klíč přisluhujících.“ 
   Článek 2 otázky 17 ST má otázku zda klíč je moc svazovati a rozvazovati a v odpovědi: „Úkonem však duchovní moci není aby otevřela nebe naprosto, protože již je otevřeno, jak bylo řečeno, nýbrž, aby otevřela vzhledem k tomuto; to však se nemůže řádně státi, leč uváží-li se vhodnost toho, komu jest otevříti nebe.“ Článek 3 otázky 18 dává odpověď zda kněz mocí klíčů může svazovat: „Musí se říci, že působení kněze v užívání klíčů je shodné s Boží činností, jejímž je přisluhovatelem.“ Co nastane v případě, kdy by někdo svazoval nebo rozvazoval jinak než má je článku 4 otázky 18: „Proto kdyby někdo mimo ono hýbání(tj. od Boha) se odvážil užívat své moci, nedosáhl by účinku, jak praví Diviš tamt., a mimo to by se odvracel od božského řádu, a tak by upadl ve vinu.“ 
   Z výše uvedeného poznáváme ke křtu na odpuštění hříchů v ST III, 68, článek 3 s otázkou zda má být křest oddálen: „Mimo to čteme na sněmu Agatském: „Židé, jejichž věrolomnost často se vrací k vývratkům, chtějí-li přijíti k zákonům Katolickým, nechť po osm měsíců chodí k prahu kostela mezi katechumeny; a pozná-li se, že přichází v čisté víře, tehdy teprve zasluhují milost křtu.“
   Tak jako je správné neudělit křest, tak je správné nepodat Eucharistii. ST III,80 článek 6 má v odpovědi: „Musí se říci, že jest u hříšníků rozlišovati. Někteří totiž jsou tajní, někteří zjevní, totiž zřejmostí činu, jako veřejní lichváři anebo veřejní lupiči, nebo také z nějakého soudu, církevního nebo světského. Tedy zjevným hříšníkům se nemá dávat svaté přijímání, byť žádali. Proto píše Cyprián komusi: „Ve své lásce jsi považoval za nutnou mou radu, co si myslím o kejklíři a kouzelníku, jenž se přidal k vám a zůstává nadále ve svém neslušném umění, zda se má takovým dát svaté přijímání s ostatními křesťany. Myslím, že se neshoduje ani s velebností Boží, ani s kázní evangelia, aby cudnost a čest Církve byly poskvrněny tak mrzkou a bezectnou nákazou.“ Problém je, aby dotyčný uznal své nesprávné smýšlení a chování a napravil je pokáním. 
   V ST III,84,2 O účinku pokání co do odpuštění smrtelných hříchů v článku 2 je otázka zda může být hřích odpuštěn bez pokání s odpovědí: „Musí se říci, že je nemožné, aby skutkový smrtelný hřích byl odpuštěn bez pokání, mluvíme-li o pokání, které je ctnost.“ ST III,89 pojednává o znovunabytí ctností pokáním a článek 2 má otázku zda po pokání povstává člověk ve stejné ctnosti. V odpovědi čteme: „Stává se pak, že síla hnutí kajícníkova je někdy úměrná větší milosti, než byla ta, které pozbyl hříchem, někdy je stejná, někdy pak menší. A proto kajícník někdy postává ve větší milosti, než dříve měl, někdy pak ve stejné, někdy také v menší. A týž důvod je o ctnostech, které jsou důsledkem milosti.“ 
   V Doplňku ST píše sv. Tomáš v 40,6 a otázce zda nad biskupy může být někdo vyšší v Církvi: „Mimo to blažený Cyril, biskup alexandrijský praví: „Jako údy zůstávejme v naší hlavou, apoštolským trůnem římských velekněží, u něhož musíme hledat, co máme věřit a držet, jej uctívajíce, jej prosíce přede všemi; neboť jemu náleží vytýkat, napravovat, stanovit, rozdělovat, připravovat, rozvazovat a svazovat, místo toho, jenž jej postavil. A nikomu jinému nedal náplň svou než pouze jemu, před nímž z božského zákona všichni sklánějí hlavu, a předáci světa jako samého Ježíše Krista poslouchají.“ Tedy i biskupové i z božského zákona někomu podléhají.“ 
   Lev XIII. dominikána sv. Tomáše Akvinského roku 1880 prohlásil za patrona katolických škol. Je smutné, když člen řádu dominikánů místo osvěty podle svatého Tomáše Francis MacNutt opouští řeholní život i kněžství, kolem 50 let se žení a má dítě a píše knihy jako Služba osvobozování od zlých duchů. Běžná věřící babička by takové osobě doporučila život v ústraní a pokání, ale Vojtěch Kodet chce, aby byl na výsluní, a proto píše předmluvu ke knize „Služba osvobozování od zlých duchů“. Lidé jako F.MacNutt a jemu podobní patrně nepochopili, že nejprve měli prosit za sebe tak, aby neopustili řeholní život, kněžskou službu a stavovské povinnosti.
   Prosit druhé o pomoc v naplnění slov Otče náš: „Neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od Zlého“ je dobré a pokud žadatelé o rozvazovací modlitby odkrývají pokorně své nitro, tak pro svou upřímnou touhu a větší účinnost společné modlitby dosahují kladných výsledků.  
  Charismatické protestanské hnutí nezná svátost pokání, a proto se chce dobrat osvobození jinou než svátostnou cestou. Tuto v katolické Církvi mimořádnou cestu k odpuštění a osvobození razí jako cestu řádnou a jedině správnou. Konání speciálních rozvazovacích modliteb v katolickém prostředí pod vlivem protestantismu má pravděpodobně příčinu v nedostatečně ceněných svátostech a malé důvěry v modlitby k Panně Marii jako sv. růženec.


  V tradiční formuli rozhřešení je zmiňováno i prominutí a odpuštění hříchů a také zproštění vinculis – pout. I při běžném kněžském požehnání je vhodné mít úmysl je přijmout k osvobození od překážek plnění Boží vůle. Rovněž almužna může být prostředkem k osvobození z vlastních hříchů. Podobně dobré užívání svátostin a vzývání svatých. Při tradiční mši sv. se modlí: „Prominutí, rozhřešení a odpuštění hříchů našich nechť nám udělí všemohoucí a milosrdný Bůh.“ Vydání cyrilometodějského kancionálu z r.1968 má litanie ke všem svatým, po nichž následují různé prosby a mezi nimi toto zvolání: "a v dobrotivé slitovnosti své rozvaž pouta hříchů, která svírají nás i všechny tvé služebníky."


38 komentářů:

  1. Prožili jsme s manželkou zrušení rodové kletby katolickým knězem, o jejíž existenci jsme měli skoro celý život jen vzdálené a nejasné tušení. Následně jsme si s ním dohodli (po)řádnou Svatou Zpověď, protože hovořil o tom, že máme i pouta s démony, ale nemůže nás z nich rozvázat právě bez oné Svaté Zpovědi. Kéž by všichni katoličtí kněží uměli tak dobře zpovídat jako tento zmiňovaný kněz, který umí pomoci otevřít srdce naplno Bohu a veškerá špína hříchu tak může ze srdce i duše pryč. Následně jsme toto doporučili i našim dětem. Jsem rád, že je v článku velice důležitá stať, o které je potřeba více hovořit v katolických kostelích namísto protestantských apostazí, herezí a bludů - cit.:

    "Prosit druhé o pomoc v naplnění slov Otče náš: „Neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od Zlého“ je dobré a pokud žadatelé o rozvazovací modlitby odkrývají pokorně své nitro, tak pro svou upřímnou touhu a větší účinnost společné modlitby dosahují kladných výsledků."

    Bože, dej nám svaté katolické kněze. Amen.

    OdpovědětVymazat
  2. Zmíněná kniha Služba osvobozování od zlých duchů F.MacNutta má i část o kletbách a jejich rušení. Je jisté, že do kletby se zaplétá ten, kdo nestojí o Boží požehnání a odmítá milovat Boha. List apoštola Pavla, kde je velepíseň lásky, první Korinťanům končí I Kor 16,22: "Kdo nemiluje Pána, ať je proklet." Při užívání zdravého selského rozumu nás napadne, že opuštění kněžské služby, řeholního života apod. není cesta k většímu požehnání, ale opaku. Oficiální předpisy katolické Církve ani tradice modlitby za osvobození a rušení rodových kleteb nepřikazuje(pokud vím). Věci řeší především dobrá svatá zpověď.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To bezpochyby ano. Existují i kletby nepřímo získané a mohou ležet i na člověku, který o život v Bohu stojí a který jejich existenci jen tuší, protože si třeba neumí srovnat některé aspekty jak vlastního jednání, tak jednání vlastní rodiny. Ale to by bylo jistě na velmi dlouhou diskuzi, možná by zde bylo dobré jasné vyjádření exorcisty. My každopádně děkujeme z celého srdce velké Boží milosti za osvobození od všeho zlého. Když někdo tone v řece, je potřeba mu hodit záchranný pás nebo za ním skočit a zachránit ho. Pokud budu stát na břehu a dávat mu gestikulacemi rychlokurz plavání, není příliš pravděpodobné, že bych ho zachránil. Je jistě rozdíl mezi uvedeným vyvazováním od protestantů a tím, o kterém píše (mnou citovaný) odstavec článku.

      Vymazat
    2. Zajisté. Nesmíme však opomenout třeba právě i případ nevědomosti, která sice nečiní hříchy, ale v níž je člověk pro ďábla snadným cílem. Vhodné je opravdu začít, jak říkáte u svaté zpovědi a to nejlépe generální. Pozná-li při ní kněz, že dotyčnému je nějakým způsobem bráněno vyložit některé své hříchy, jasně pozná, že dotyčný je svázán démony a je vhodné, aby na něj vložil ruce a prosil na přímluvu archanděla Michaela a všech strážných andělů Ducha svatého o pomoc. Nepomáhá-li ani to, tak je jisté, že dotyční je již s největší pravděpodobností posedlý a je na něm nutné vykonat malý nebo velký exorcismus. Nemusíme se divit, že ďábel často napadne i ty, kteří horlivě chodí ke svátostem a pěstují svůj duchovní život. on je totiž čím dál fikanější a hledá nové a nové slabiny v lidské duši, aby jí mohl zchlamntnout. Příkladem katolické duše, kterou posedl zlý duch je zajisté Anne-Lisa Michel, která měla v roce 1979 v sobě tolik zlých duchů, že se jí již dvou exorcistům nepodařilo zachránit.

      Vymazat
    3. V našem případě to bylo (díky Bohu, že "jenom") to svázání démony. Dnes děkuji Bohu, že nás vyvádí a vysvobozuje z pout apostazí, herezí i bludů neomodernismu - v mém případě trvajících od mých cca 15 let.

      Vymazat
  3. Exorcista řeší otázku zda je člověk posedlý a jak posedlému pomoci. Kletbu může mít na sobě i člověk, který posedlý není a protože není posedlý, tak oprávněně nemusí anebo nehledá pomoc u exorcisty.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. On je v tom ještě jeden aspekt spojený s tradičním ritem a NOM totiž katolík zpovídající se v duchu Tradice byl mnohem lépe ochráněn před Zlem než člověk spoléhající pouze na plytké učení NOM. Takže souhlasím s tím, že v Tradici Církve neexistuje (nebo snad jen v nějaké okrajové poznámce) záznam o rozvazovacích modlitbách v praxi, protože prakticky nemusely být vůbec potřebné. Ale - jak jsem uvedl - naše rozvazování bylo katolickým knězem podmíněno dobrou a plně otevřenou zpovědí. Nešlo tedy v žádném případě o nic "nekalého", proticírkevního či dokonce nekatolického. (-:

      Vymazat
    2. Ano, hledá ji u kněze, který se mu nevysměje, ba naopak mu pomůže. A těch dnes není zrovna mnoho.

      Vymazat
  4. Je škoda, že ještě dneska poměrně málo lidí ví, co je to rozvazování o zla skrze katolické kněze. Protože o tom žádní papežové nepíšou encykliky ani pastýřské listy tak si mnozí můžou myslet, že rozvazování je jakýsi výmysl protestantských charismatiků. Není to pravda. Ježíš Kristus poslal apoštoly hlásat evangelium, ale zároveň jim dal příkaz: "Vyhánějte zlé duchy, uzdravujte nemocné a hlásejte evangelium." Prvně je tedy potřeba vyhnat démony, aby dotyční lidé mohli být otevřeni pro přijetí evangelia. Pokud jsou nějací lidé ovládnuti démony odporu vůči Bohu a jeho církvi, pak nepomůže sebelepší kázání, adorace, růženec apod., protože démoni nedovolí, aby mohla působit Boží milost. V takových případech je potřeba tyto lidi nejprve osvobodit (neboli rozvázat) od těchto démonů. V dobách, kdy ještě Evropa a evropské národy byly katolické a nepůsobily zde různé okultní směry, magie, falešná náboženství, zednáři neměli takovou moc, tak věřící nebyli svázáni démonickým odporem k Bohu a dobře fungovaly svátosti, modlitby růžence, byla tradiční mše svatá atd.
    Ale dnes, když věřící skoro neví, co je to mše svatá, katechismus, katolická víra, svátosti...tak se stávají snadným terčem pro démony, i když jsou zbožní, modlí se, chodí často na mši svatou, ke zpovědi, ale pokud v jejich životě působí prokletí, okultismus, špatná zpověď, tak jejich náboženský život může čím dál víc upadat, rodina se může rozhádat, neustálé potíže, nebo dokonce i démonické útoky, a přitom tito lidé ani neví, proč to tak je, když jsou zbožnými katolíky?!
    Ve svátosti smíření se odpouštějí hříchy, ale lidé se nezbaví démonů, kteří jsou původci těchto hříchů. Démony je třeba poslat pryč skrze rozvazovací modlitbu.
    Modlitbou sv. růžence prosíme o Boží milost, o Boží pomoc, ale proti démonům je nutné, aby se projevila (a v některých případech je to nutné okamžitě) Boží moc. A právě tuto moc předal Kristus apoštolům. Kdo jiný, když ne katolický kněz, by měl lidi zbavovat nemocí duše, psychických problémů, démonických útoků, účinků kleteb atd.? Ježíš Kristus nikoho neposílal za žádným psychologem nebo psychiatrem, Kristus připravil apoštoly pro hlásání evangelia dokonale. A právě v dnešní době je nejvíc potřeba, aby se projevila Boží moc.
    Teď nebudu hodnotit MacNutta, co proč jak udělal, to si zodpoví on před Bohem anebo pokud má někdo k němu výhrady, ať podle slov evangelia napomene přímo jeho. Jeho kniha s názvem "Služba osvobozování od zlých duchů" není žádným dogmatem a pro katolíky tedy není závazná. Lze posloužit pouze jako inspirace pro kněze, kteří se této službě věnují.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A proč napsal předmluvu Vojtěch Kodet? Zeptejte se ho.
      Proč se zdá, že rozvazování od zlých duchů je protestantská charismatická praktika? Protože tomu zatím katoličtí kněží a biskupové nevěnují pozornost, která by tomu náležela. Přitom je to služba, která je dnes základem pro evangelizaci. Protestanti si sice správně uvědomili, že bez osvobození od zlých duchů není možné přijmout Krista, ale jejich schizma, hereze, ztráta apoštolské posloupnosti, neexistence svátostí atd. jim zabraňuje v úspěšné činnosti v této oblasti. Tohle náleží církvi Kristově a jeho kněžím - katolickým! Pouze tradiční katoličtí kněží jsou řádně způsobilí pro konání této činnosti. Je chyba, když protestanti dělají (a ještě k tomu špatně) to, co přísluší katolíkům.
      O službě rozvazování pochyboval dokonce i jeden biskup. Tvrdil, že homosexualita je vrozená a že s tím nejde nic dělat. Dostal odpověď: "Nad kolika lidmi jste se modlil, pane biskupe? Vždyť vy jste exorcista z titulu funkce!"
      Doporučuji všem, kteří mají pochybnosti o katolickém rozvazování z vlivu zla, ať se zeptají těch, kteří s tím mají zkušenosti. Anebo ještě lépe se jedou přímo podívat, jak to probíhá. Slyšet řvat prchající démony, setkat se přímo s vládci pekel, kteří musejí z rozkazu Krista odejít a pak vidět osvobozené lidi, kteří vypadají jako znovuzrození...to vše dá každému poznat, co je opravdu katolické, i když o tom zrovna nenapsal papež nějakou encykliku..
      Všichni, kteří byli osvobozeni od zla, neztratili víru, ani se nestali protestanty, ani nezačali bláznit jako nějací charismatici, ale teprve se u nich rozjel katolický náboženský život, začalo se jim dařit, rodiny se stmelily a Boží požehnání k nim mělo volnou cestu.
      Pokud jsou pochybnosti, dotazy, připomínky, stížnosti, nesouhlasy, vřele doporučuji kontaktovat mého otce, o kterém snad nemusí nikdo pochybovat, že by nebyl katolíkem nebo že by dělal něco, co by odporovalo tradiční katolické víře.
      Vít Pleskač

      Vymazat
    2. Já jsem velice rád, že tu je takový obsáhlý komentář od osoby ve věci rozvazování přímo povolané a autentické. Děkuji touto cestou P. Pleskačovi za katolickou službu našeho rozvázání od Zla. Bůh Vám žehnej, otče.
      Deo gratias.

      Vymazat
  5. Z komentáře vyjímám: "O službě rozvazování pochyboval dokonce i jeden biskup. Tvrdil, že homosexualita je vrozená a že s tím nejde nic dělat. Dostal odpověď: "Nad kolika lidmi jste se modlil, pane biskupe? Vždyť vy jste exorcista z titulu funkce!" Pokud biskup pochybuje, že praktikování homosexuality je těžký hřích, tak vnáší zmatek do odpuštění hříchů. K odpuštění hříchů je svátost pokání. Pokud vím, tak velcí zpovědníci jako sv. Pio, sv. Jan Vianney a jiní nekonali nad lidmi speciální rozvazovací modlitby.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A co z toho tedy vyvozujete pro nás za konečný závěr?

      Vymazat
    2. Váš komentář hovoří o smýšlení biskupa, ale abstrahuje od milosti posvěcující, kterou ten biskup má (to jest moc dělat jak malý, tak i velký exorcismus z titulu funkce). Svátost pokání je k odpuštění hříchů, k odebrání pout ďáblových je malý exorcismus, k vysvobození od zlých duchů je velký exorcismus.

      Padre Pio měl z vlastního kněžského svěcení pověření k udělování malého exorcismu. Tvrdí se, že jednou jej dokonce učinil. Já to však nečetl, existuje o tom scéna v jeho životopisném filmu: http://www.youtube.com/watch?v=xtUetCCyJbo&feature=related Jan Maria Vianney rozhodně nedělal rozvazovací modlitby, ale za jeho času měla zpověď ještě exorcistní formule a tudíž i sám Vianney pronášel slova "Ego te absolvo..." Sám Vianney také mohl dle pastoračních potřeb dodat střelnou modlitbu k Duchu sv., která mohla mít také rozvazovací účinek zvláště v případě, když kněz na dotyčného vkládal ruce. Jen se o tom tehdy jako o rozvazování nemluvilo, vše rozhodně spadalo pod souhrn malých exorcismů.

      Vymazat
  6. Jestliže v předchozím komentáři je uvedeno: "Pokud vím, tak velcí zpovědníci jako sv. Pio, sv. Jan Vianney a jiní nekonali nad lidmi speciální rozvazovací modlitby", tak je to jen připomenutí základního tvrzení článku podle sv. Tomáše Akvinského o rozvazování skrze svátosti, a tím závěru, k němuž lze dospět. Je církevní přikázání jít alespoň jednou za rok ke svaté zpovědi, ale nikoli 1x ročně žádat o rozvazovací, nesvátostné modlitby.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je mi to silně žinantní, extrémně nepříjemné a nanejvýš tristní, ale bylo řečeno "A" = nepřímé obvinění mne a rodiny včetně P. Pleskače z nekatolictví, musí být řečeno i "B".

      Víte od nás dobře z osobní konzultace s Vámi, že nám bylo rozvázání nabídnuto a ne že někdo z nás o něho žádal. Neměli jsme totiž o existenci rozvazovacích modliteb až do nabídky P. Pleskače (= celý dosavadní život) ani sebemenší ponětí. Nic jste mi na to nenamítal, pouze jsem se dověděl, že rozvazovací modlitby neděláte. Nechápu proto Vaše dodatečná nepřímá i téměř přímá obviňování z nekatolictví nás nebo P. Pleskače. Víc k tomu nemám co dodat. Snad jen to, že v modlitbách za Vás pokračujeme, abyste se dovedl jednou zase znova chovat přátelsky ke všem lidem, kteří Vás kdy měli rádi a projevovali Vám svoje přátelství i fyzickou podporu.

      Vymazat
    2. O tom, že člověk musí pravidelně chodit k rozvazování nemůže být ani řeč. Zpravidla, pokud člověka zmítá problém, že jej spoutá zlý duch, tak stačí, aby se nechal jednou rozvázat a pak pravidelně chodil ke svátostem a častěji než 1x ročně ke zpovědi. Rozvazování navíc, jak už jsem zde jednou zmiňoval podobně jako modlitby za uzdravení mohou být vykonány až bezprostředně poté, co dotyčný byl u svaté zpovědi. V některých případech, co vím od o. Pleskače se stává, že po rozvazovací modlitbě se dotyčný vrací a zpovídá se znovu ze hříchů, ze kterých mu bylo od zlého bráněno se vyznat.

      Vymazat
    3. Pochopitelně - však v prvním komentáři, který tuto lavinu spustil, jsem nenapsal ani jediné slovo o nějaké potřebě "pravidelnosti" rozvázání nebo podmínění zpovědi rozvazováním, nýbrž pouze a jen díky Bohu za rozvázání od Zla, kterému předcházela důkladná zpověď (trvala u mne asi 2 hodiny). A to je přece naše svědectví podepírající tento článek a nikoli odporující článku. Já přece neobhajuji protestantství nějakých "charismatiků". Bylo by možná dobré dobře číst napsané.

      Přátelé, buďme katolíky a kéž o nás platí více než o jiných "Hleďte, jak se milují.".

      Bůh budiž veleben.
      Velebeno budiž jeho svaté jméno.
      Velebena budiž Matka Boží, Panna Maria.
      Amen.

      Vymazat
  7. Aby nebylo špatně pochopeno, co jsem napsal v mém předchozím komentáři. Ani v nejmenším nepochybuji o svátostech a jejich důležitosti. Ovšem v některých případech, aby svátosti mohly správně působit a mohly přinášet patřičné milosti, je potřeba odstranit překážky, které brání v účincích svátostí: prokletí, vliv démonů, okultní praktiky apod.
    I když nejsou v církevních dokumentech výslovně popsány rozvazovací modlitby, to neznamená, že nejsou nebo že by se neměly používat. Pouze se o nich zatím všeobecně neví, a je to také dílem nepřátel (uvnitř) církve, aby se nemohlo účinně zamezovat ďáblově činnosti.
    Proč nejsou moc rozšířeni exorcisté? Protože při exorcismu se projevuje Boží moc a na povrch vyplavou bludy, hereze a démonické omyly a ďábel nechce, aby byl odhalen. Ale každý zkušený exorcista ví, co to je rozvazování, že to není nic proti ničemu, žádný výmysl charismatiků, ale prostředek pro osvobození lidí od zla. Během exorcismu se také běžně zpovídá.
    Pokud svatí zpovědníci nepoužívali rozvazovací modlitby, pak to není z důvodu, že by to neexistovalo, ale že je nutně nepotřebovali. Je dobré si uvědomit, že v době sv. Jana Maria Vianney nebyly rozšířeny okultní praktiky, bludy, hereze, a lidé byli mnohem zbožnější, sv. zpověď všechno vyřešila. Podobně i v době sv. P. Pia.
    Ale dnes, kdy je nauka pokřivená, bludy jsou rozšířené a ďábel je jako utržený z řetězu, tak je spousta lidí jeho mocí svázaná. Můžou se vyzpovídat ale znovu upadají do hříchů, protože jsou svázáni démony těch hříchů.
    Jsou věci, které dříve ještě nebyly popsány církevními dokumenty ale přesto existovaly. Dogma o Neposkvrněném početí Panny Marie bylo vyhlášeno v roce 1871, ale lidé v to věřili už mnohem dřív.
    Stejně tak i exorcismus: víme, že je důležitý, exorcisté ví o síle modlitby za rozvázání od démonické spoutanosti i když to není výslovně popsáno a vyhlášeno za dogma.
    O exorcismu výstižně píše Don Amort. Doporučuji tomu věnovat pozornost.

    Nejlepší informace k této problematice může podat můj otec. Má to dokonale nastudované a ví, co je dovolené a co ne. Rovněž ví, co je katolické a co není. Proto vybízím, obraťte se na něj s dotazy a připomínkami.
    Děkuji za pochopení.

    Vít Pleskač

    OdpovědětVymazat
  8. Doba Jana Vianneye s francouzskou revolucí volala "smrt Bohu" a byla velmi podobná době, která po ní následovala do dnešních dnů, včetně doby P.Pia. Místo dlouhých komentářů považuji za vhodný odkaz na P.Pleskače k vysvětlení činnosti exorcisty a především vyjasnění pojmu "rozvazování".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že jsem Vám rozmluvu s P. Pleskačem několikrát navrhoval. Souhlasím s Vámi, že se tato dlouhá diskuze, která nepřinesla rozuzlení a pokoj duším, ale spíše jistou dávku rozčarování, dala ušetřit.

      Vymazat
    2. Tomáš: Když je na otce Pleskače nyní přímé spojení přes Víta, tak je nejlepší to vyřešit teologicky rázně a dobře si to ujasnit.

      Spousta pravd víry, ale i některé praktické věci mohou být nepochopitelné i pro toho, kdo se duchovnu pohybuje klidně i dvacet, třicet let. Mě stačí si jen rozpomenout na výrok jednoho podzemního biskupa, který v domově důchodců řekl, že při četbě Halíkovi knihy Noc zpovědníka málem přišel o víru a přitom si člověk řekne, že takový člověk, jako biskup je na tak velké duchovní úrovni, že ho už nic nemůže překvapit. Opak může být mnohdy pravdou, všichni jsme rozumem nedokonalí, každý z nás má jisté svízele. Ještěže existuje diskuze k řešení určitých problémů, mezi nimiž je právě tématika rozvazování. Jestli se nám nakonec podaří vše rozuzlit a říci Causa finita, se ukáže až poté, co bude předložen dostatek vhodných premis a učiněn pravdivý závěr, což se také nemusí vůbec podařit.

      Vymazat
  9. Podstatné v diskusi je jaká stanoviska se v ní zastávají. Pokud někdo před rozvazováním varuje(což je charakter napsaného článku) a někdo je doporučuje(což je podstata komentářů odpůrců) a takto diskuse pokračuje, tak je logické zjištění jak odlišně smýšlíme, mluvíme a jednáme.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Odlišně smýšlíme určitě všichni, protože jednotvárnost z důvodu různorodosti povah, myšlení a vlastní teorie poznání nás všechny navzájem znevýhodňuje. Mezi sebou proto nyní stojí logická argumentace autora článku, který předkládá premisi, ke kterým došel na základě četby a k článku je položeno contra pana Tomáše, který sám po pastorační stránce rozvázání na sobě zažil a ví, že dotyčný tak jednal z Boží vůle a jako katolík. Dospět konsensu v tomto smyslu zajisté není možné zcela jasně a okamžitě. Rozvazování se možná dá srovnat s malým exorcismem nebo jím přímo je (nejsem si jasně jist). Též by také záleželo na tom, co k dané problematice říká učitelský úřad, ale myslím si, že ten nehovoří o dané problematice jako o rozvazování.

      Pár mých známých již hovořilo o P. Pleskačovi jako o exorcistovi, přičemž já jsem je musel opravit, protože pojem exorcista se v českém prostředí užívá jen pro ty duchovní, co mohou dělat velký exorcismus, na který v tradici Církve od nepaměti potřeboval duchovní povolení od biskupa. P. Pleskač, jelikož je knězem východního ritu, kde i nadále jsou ponechány v platnosti nižší kněžská svěcení (krásný článek o západní praxi vyšel nedlouho po tomto článku a moc se mi líbí, protože danou tématiku v obryse krásně popularizuje), by měl, jak alespoň mám vyrozuměno mít svěcení, které jej opravňuje k těmto malým exorcismům, proto, jak on říká, rozvazuje z pout zlého, což je přímé působení ďábla, který brání dotyčnému v tom, aby mohl získat potřebné milosti plynoucí ze svátostí a někdy dokonce i dotyčnému brání, aby vyřkl ve svaté zpovědi určité hříchy (zatemní mu mysl).

      Vymazat
    2. Jistě, šlo mi přesně o to, aby bylo jasné jak katolické rozvazování ANO (= spojení se svátostmi) a jak charismoprotestantské NE (= bez svátostí). Proto mne překvapila reakce P. Jaroslava, že dělám propagandu protestantům. Doteď mi nebere hlava, jak se na takový závěr dá logicky dojít, zvláště když se na poměrně podstatný odstavec článku v komentáři odvolávám.

      Vymazat
  10. O katolicitu naši i našich přátel se můžete klidně naplno opřít, udrží Vás a neuhne. Myslím, že to je určitě patrné nejen z těch odvoláních v komentářích na Svatou Zpověď, ale i z ilustračních obrázků, kterými je z lásky k Bohu Váš blog téměř "automaticky" doplňován. (-.

    Přeji Vám, otče, hodně Božího míru a pokoje v srdci i v duši. Modlí a obětuje za Vás víc lidí, než si možná myslíte…

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Otec Jaroslav tím chtěl jen říci, že on mluví o voze a vy o koze...

      Vymazat
    2. Přesně tohle jsem říkal, když jsem s ním probíral kázání ve stejném duchu, které zaznělo v kostele a jednoznačně mi nepotvrdil, že jsme jednali s P. Pleskačem správně katolicky - prakticky stejně jako v těchto komentářích. Osobně si myslím, že další rozvíjení na téma "co kdo jak myslel" je naprosto zbytečným rozmazáváním, které opravdu může nahrávat charismatickým protestantům.

      Vymazat
  11. Nechci znovu rozvíjet diskusi s dlouhými komentáři, chci však ještě doplnit jednu věc, kterou ví každý zkušený exorcista: posedlost je vzácná a objevuje se pouze ve 2 % případů. Nejčastějším jevem - až v 98 % - se jedná o svázanost, proto také exorcisté používají nejčastěji modlitby za rozvázání, osvobození. Také se často při tom zpovídá. Hříchů se člověk nezbaví rozvázáním, ale svatou zpovědí.
    Známý exorcista P. Elias Vella také rozvazování neuznával, ale jen do doby, než se osobně setkal se satanem.
    Jsem přesvědčen o tom, že kdyby svatí zpovědníci (Jan Maria Vianney, P. Pio a další) žili dnes, také by používali rozvazovací modlitby.

    Nejlepší věc, jak správně pochopit, co je to vlastně rozvazování, a že to není nic nekatolického, nic proti církevním dokumentům, je přijet se na to osobně podívat. Znovu vybízím: kontaktujte mého otce a na všechno se ho zeptejte.

    Přeji vše dobré a Boží požehnání
    Vít Pleskač

    OdpovědětVymazat
  12. Návrh, aby otázka rozvazování byla řešena z praxe rozvazování jednoho kněze je pouze zčásti správný. Chtít dělat závěry z jednoho rozvazování, jež někdo koná a jehož se účastím nebo jsem podstoupil je neobjektivní, protože se koná i jinak, a tak k objektivitě je nutné pochodit mnohá rozvazování, včetně různých protestantů. A nevyhneme se otázkám: Co je rozvazování? Jaký je rozdíl mezi rozvazováním katolickým a protestantským? Kdy je nutné? Má se doporučovat nebo před ním varovat? Co o něm je v Písmu svatém? Jaké je o něm oficiální učení katolické Církve? Smysl článku je, že Tomáš A. mluví o rozvazování jinak než jak je chápe v článu zmíněný Nutt, a toto má mít svou váhu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. P. Pleskač dělal jen jedno rozvazování? Pokud vím, dělá jich denně několik po celý rok.

      Vymazat
    2. Nesmíme však opomenout, že Akvinský nemusel být s tématem dostatečně obeznámen. A hlavně nevíme, jestli je v případě, že bývalo běžné, nepovažoval za malý exorcismus, tak jak je považuji i já.

      Vymazat
    3. Tomáš Pavel: S těmi vašemi počty si nejsem jist. Co vím, tak o. Pleskač téměř denně zpovídá a k tomu je právě posílán k nezvládnutelným případům, u kterých si nevědí katoličtí kněží rady.

      Vymazat
  13. V komentářích se objevuje časté odvolávání na P.Pleskače. V článku, na nějž se píší komentáře, je zmíněn laicisovaný F.Nutt, jehož knihy a cestování po světě znamená, že je více znám než P.Pleskač. Co do známosti v katolickém prostředí odhaduji poměr Nutt - Pleskač tak 9 : 1 u nás; neboli
    do téma rozvazování v českém katolickém prostředí přispívá 9x více Nutt než Pleskač. Pokud někdo seriózním způsobem prokáže, že poměř Nutt:Pleskač je jiný, tak mu podřídím argumentaci, abych po příkladu sv. Tomáše dobře rozlišoval fakta, ale hlas varující před rozvazování bude každopádně na místě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. známost a celebritativnost jsou mnohdy taková pozlátka, u kterých rozumnému člověku brzy přijde zjevné, že buď je to nedobré a nebo za tím přímo stojí ďábel. Již zmiňovaný velký světec P. Pio se snažil své celebritativnosti zbavit minimálně tím způsobem, že své rány dezinfikoval velkým množstvím dezinfekčního prostředku a rány na veřejnosti různými způsoby zakrýval.

      P. Pleskač k tématu písemně nepřispívá, což je škoda, protože už akademik Šulc v padesátých letech říkal pánům Hanzelkovi a Zikmundovi, že, co není psáno, není dáno. Na druhou stranu však otec Pleskač hodně vydává svědectví o své činnosti a jelikož, jak řekl, že s tím nezačal sám od sebe, ale že naopak to bylo Boží působení, kterého ho zastihlo mírně nepřipraveného, už může trochu o něčem hovořit.

      Jinak na druhou stranu, s negativní argumentací je třeba být také opatrný i v tom ohledu, že párvě např. velký exorcismus je užívaný také u protestantů jen s tím rozdílem, že oproti exorcismu katolickému nemá takový účinek. Za příklad může posloužit svědectví jednoho případu v Africe nedaleko misie, kde působil otec Bill (R.I.P.). V nedalekém protestantském kostele, který měl strop nad prostorem ve tvaru kupole, satanáši neustále házeli kamení na lidi dole. Použili různé protestantské exorcismy včetně toho velkého, ale nebylo to nic platné. Pak tedy nakonec svolili a poslali si pro katolického kněze o. Billa. Dotyčný vyrazil na cestu k tomuto kostelu a když se k němu již blížil, padl mu k nohám malý lístek, na kterém byla vyryta tato slova: "Otec Bill přichází, my odcházíme." A od toho dne již nikdo shůry na protestanty v tom kostele kamení neházel.

      Vymazat
  14. Já jsem se snažil apelovat na zdravý rozum a skutečnost, že se oba kněží spolu znají a určitě by věci prospělo, kdyby si o tom spolu promluvili, než udělat ukvapené závěry a na rozvazování hned reagovat negativně.

    Protože vidím, že dělám naprosto nechtěně spíše medvědí službu, nebudu již o rozvazování zde diskutovat. V prvním komentáři se odvolávám na článek. Tím více není důvod popírat skutečnost, že naše rozvazování proběhlo v naprostém pořádku a v souladu s katolickým učením.

    Přátelé, buďme katolíky a kéž o nás platí více než o jiných "Hleďte, jak se milují.".

    Bůh budiž veleben.
    Velebeno budiž jeho svaté jméno.
    Velebena budiž Matka Boží, Panna Maria.
    Amen.

    OdpovědětVymazat
  15. z uvedené diskuse je zřejmé jak hluboce je církev zasažena charismatismem a jeho praktikami

    OdpovědětVymazat
  16. V článku zmíněný Francis MacNutt nerozvázal jen pouta s řeholním životem a kněžstvím, ale přestupen do episkopální církve i pouta s katolickou Církví.

    OdpovědětVymazat

Poskytuji prostor k otevřené diskusi, která povede
k přijetí a upevnění pravé katolické víry.


Bludné nekatolické názory se ve velké míře a bez ochoty nápravy projevily např. u článků "Mariánský život"
a "Démonologie" a nadále nebudou zveřejňovány právě
z tohoto důvodu.