Trojice božských ctností

   Lidé, pro něž jsou politické, ekonomické a další otázky důležitější než náboženské, bohužel božské ctnosti víry, naděje a lásky nemají anebo je mají porušené. Je jim cizí velepíseň lásky apoštola Pavla z prvního listu Korinťanům zakončená slovy: „Nyní trvá víra, naděje a láska, tato trojice. Ale největší z nich je láska.“ Aby snad někdo neřekl: „Když je největší láska, tak se soustředním na lásku a bez víry a naděje se obejdu“, tak je zde slovo apoštola Jana z jeho prvního listu, I Jan 4,16: „My, kteří jsem uvěřili, poznali jsme lásku, jakou má Bůh k nám.“ Toto hezky vysvětluje sv. Tomáš Akvinský v Summě teologické I-II,62: „Musí se říci, že je dvojí řád: totiž vzniku a dokonalosti. V řádu vzniku je hmota před tvarem a nedokonalé před dokonalým v jednom a témž, víra je před nadějí a naděje před láskou...v řádu dokonalosti láska předchází víru a naději.“    

    Svatý Augustin si je vědom jaké osudové důsledky má odlišnost víry: „Kdo věří něco jiného, doufá v něco jiného, něco jiného miluje, ten také jinak žije.“ To, že odmítání víry nevěrou má své závažné důsledky napsal svatý Augustin ve spise O křesťanské nauce: „Nemůže nikdo milovat, když nevěří, že je. Když pak věří a miluje, dobrým jednáním způsobí, že také doufá.“ Chce-li se někdo dobrat dobré lásky, tak musí nejprve pěstovat dobrou víru a naději. 

   Apoštol Petr píše o víře postavené na Kristu, na níž se může postavit naděje v IPetr 1,21: „Skrze něho jste uvěřili v Boha, který ho vzkřísil z mrtvých a oslavil, takže, když věříte, můžete zároveň v Boha i doufat.“ O naději spojené s láskou čteme v listu Římanům 5,5: „Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha Svatého, který nám byl dán.“ 

   V katechismu kardinála Tomáška najdeme velmi výstižná vyjádření k božským ctnostem. O víře: „Slovo „věřím“ znamená: uznávám za pravdu.“ „Víra je pro věřícího člověka největší světlo a síla. Horlivě se proto ve víře vzdělávej a o její zachování se modli!“ „Kdo má vzácný poklad, chrání jej pečlivě před každým nebezpečím. Podobně i ty opatruj co nejlépe své velké bohatství: Svatou katolickou víru!“ Naději a doufání zodpovídá otázka 224: "Co zvláště můžeme od Boha očekávat? Zvláště můžeme od Boha očekávat odpuštění hříchů, všechny potřebné milosti a věčnou spásu.“ O lásce: „Slovo miluji Boha, znamená: „Mám zalíbení v Bohu, proto chci jeho čest a slávu a pro něho miluji sebe i všechny ostatní lidi jako děti Boží.“           

   II.Vatikánský koncil v konstituci Lumen gentium a článku 41 takto mluví o božských ctnostech: „Každý však má podle vlastních darů a úkolů bez váhání postupovat cestou živé víry, která vzbuzuje nadějí a je činná láskou.“ Život podle božských ctností i opak popisuje Origenes, PG 13: „Kde je hřích, tam je rozrůzněnost, tam jsou schizmata, tam jsou bludy, tam jsou spory. Kde však vládne ctnost, tam je jednota, tam je vzájemnost, jež působí, že všichni věřící jsou jedno srdce a jedna duše.“ 

   Sv. Petr Kanisius se snažil napravovat protestantské deformace a do svého duchovního deníku si napsal o čerpání božských ctností z Božského Srdce Páně, které je hlubina všech ctností: „A jako by mi potom tvé přesvaté tělo otevřelo své srdce – zdálo se mi, že hledím přímo do něho - a tys mi přikázal z tohoto pramene pít, neboť ty mě, můj Spasiteli, nepřestáváš zvát, abych z tvých pramenů čerpal vodu své spásy. A já jsem tolik prahl, aby mě odtud zaplavily proudy víry, naděje a lásky!“ 

   Sv. Ambrož ve výkladu listu Filipanům píše: „Pán je blízko, o nic nemějte starosti: Pán je vždycky blízký všem, kdo ho upřímně vzývají v pravé víře, pevné naději a dokonalé lásce. On přece ví, co potřebujeme, dřív než ho prosíte: je stále připraven pomoci v jakékoli tísni všem, kdo mu věrně slouží. Hrozí-li nám proto něco zlého, nemáme si dělat velké starosti, jen máme vědět, že náš ochránce Bůh je nám nablízku.“                  

   Sv.František Saleský, patron novinářů a spisovatelů, ve své knize O lásce k Bohu píše o božských ctnostech takto: „Spása je víře ukázána, naději připravena, ale jen lásce dána.“ U opaku božských ctností takto hodnotí zoufalství, protiklad naděje: „Nechápu jakou službu lásce by mohlo prokázat zoufalství, ledaže by bylo umenšeno na oprávněnou nedůvěru k nám samým nebo na vědomí marnosti, nedostatečnosti a nestálosti světských projevů přízně a slibů, podpor a přímluv.“ Kniha O lásce k Bohu píše, jak božské ctnosti projevit v těžkostech: „Křesťané vzývají při hrůzách bouří a jiných přírodních pohrom svatá jména Ježíš a Maria, dělají znamení svatého kříže, vrhají se před Bohem k zemi a vzbuzují úkony víry, naděje a lásky.“ 

    Sv. Jan Vianney v kázání poučoval takto: „Zeptáte se mě nyní, jaká by měla být modlitba, aby měla u Boha takovou moc? Odpovím krátce: musí být oživována živou vírou a zároveň silnou a neochvějnou nadějí, že pro zásluhy Ježíše Krista dostaneme to, za co se modlíme. A zároveň musí naši modlitbu provázet vroucí láska.“ 

    Sv. František z Assisi dává příklad prosby o božské ctnosti: „Nejvyšší, slavný Bože, osvěť temnotu mého srdce a dej mi pravou víru, pevnou naději, dokonalou lásku, hlubokou pokoru, rozum a rozlišování, abych zachoval tvou pravou a svatou vůli. Amen.“ 

   Nutnost božských ctností je tradiční a platí v každé době. Tridentský katechismus v předmluvě č.10 učí: „Celý smysl nauky a výkladu musí být založen na lásce, která nikdy nekončí. Neboť je nutno dobře vyložit, čemu je třeba věřit, v co je třeba doufat a co je třeba konat: Ale především je třeba vždy zjevovat Kristovu lásku, aby každý pochopil, že každý úkon ctnosti skutečně dokonale křesťanské nemá jiný původ než Lásku a žádný jiný cíl než Lásku.“ Propojení trojice božských ctností k Nejsvětější Trojici nejlépe  žila Panna Maria a to ať nám připomene ikona A.Rubleva pod článkem: 

 

 

Jak je to s antikoncepcí?

   Chceme-li přijít věci na kloub musíme mít jasno v pojmech. Cizí slovo koncepce má obdobu v těchto českých slovech a výrazech: pojetí, chápání, způsob nazírání, plán, myšlenková osnova. Člověk bez koncepce se nemá čím chlubit a ještě horší je člověk odmítající koncepci, člověk antikoncepční. 

   Analýza společenských problémů nás vždy přivádí k příčině, kterou jsou špatné koncepce a nekoncepčnost. Jaká je naše státní koncepce? Jaká je koncepce naší ekonomiky? Jaká je koncepce školství? Jaká je koncepce armády? Jaká je koncepce zdravotní péče? Jaká je koncepce dopravy? Jaká je koncepce boje s kriminalitou?... Vše končí špatně vytvoří-li se a uskutečňuje zcestná koncepce. 

   Shoda mezi státem a Církví by měla být v koncepci dobré rodiny. Jaká je koncepce katolické Církve u manželství a rodiny? Jde o trvalé soužití jednoho muže s jednou ženou a jejich dětmi. Jako vzor koncepce stabilní a dobré rodiny je dávána Svatá Rodina nazaretská: Ježíš, Maria, Josef. Zvláště v Panně Marii je vynikající koncepce matky a manželky. Jde o koncepci dobrou a správnou, která je podle zdravého rozumu a Božího zjevení. Do této celkové koncepce rodiny patří koncepce sexuálního života s možností početí dítěte a vzniku života pouze ve svátostném manželství. Nejde jen o koncepci ve smyslu biologickém, ale ucelenou koncepci smysluplného vztahu mezi mužem a ženou podle pravdy o lásce projevující se v sexualitě. 

   Má-li někdo koncepci špatnou, tak přijímá sexuální styky mezi osobami neznámými či nezletilými, a proto potřebuje antikoncepci odmítající vznik života. Pokud antikoncepce neuspěje následuje umělý potrat. A ženám, co antikoncepcí nejprve zničí svou plodnost anebo mají umělý potrat, se nabídne nepravý soucit, když následně trpí mimořádnými těžkostmi v těhotenství a nechtěnými potraty. Nebo se „vyrobí“ dítěte ze zkumavky bez krutých výčitek svědomí. Jak jsi ubohý bohorovný člověče, když stačí antikoncepční tělísko nebo pilulka a nejsi! 

   Odmítání antikoncepce Církví je z důvodů jiné koncepce, kterou není zvůle, ale řád v pěkném vztahu. Tento koncepční řád odmítá promiskuitu, umělou antikoncepci a umělé potraty. Katolická Církev má pokud jde o antikoncepci jasno. Toto jasno v pojmech nám ukazuje toto prohlášení: 

Bratislava 11. januára (TK KBS) - Predseda Konferencie biskupov Slovenska (KBS) Mons. Stanislav Zvolenský vydal vyhlásenie v súvislosti so zverejnenými informáciami o registrácii prípravkov na vykonanie liekového (chemického) potratu v Slovenskej republike. TK KBS pri tejto príležitosti prináša toto vyhlásenie v plnom znení. Vyhlásenie predsedu Konferencie biskupov Slovenska k registrácii farmakologických „potratových prípravkov“ v Slovenskej republike. V súvislosti so zverejnenými informáciami o registrácii prípravkov na vykonanie liekového (chemického) potratu v Slovenskej republike (internetová informácia Štátneho ústavu pre kontrolu liečiv zo dňa 9.1.2012) vydávam nasledovné naliehavé stanovisko: 

1.Úmyselné usmrtenie nenarodeného dieťaťa v živote matky vždy bolo, vždy je a vždy bude úkladnou vraždou - „ohavným zločinom“ (Ján Pavol II.). Na tom nič nemení spôsob, akým bolo zabitie počatého dieťaťa vykonané. Preto aj najnovšie rozširovanie spektra prostriedkov určených na zabíjanie bezbranných, nenarodených detí o chemické (farmakologické) potratové prípravky (napr. s obsahom mifepristonu, misoprostolu – tabletky Medabon, Mifegyn) je veľmi závažnou, smutnou skutočnosťou s mimoriadne zhubnými dôsledkami pre celú spoločnosť, osobitne však pre všetky priamo zúčastnené osoby. Ide predovšetkým o dopady morálne (hromadiace sa hriechy proti nevinnému ľudskému životu), kultúrne (šírenie a podpora kultúry smrti), ale tiež o dôsledky zdravotné, sociálne a ekonomické. Známe vedecko-odborné informácie dosvedčujú, že tieto chemické potratové prípravky prinášajú nové, nezanedbateľné riziká a následky pre zdravie i pre život samotnej ženy – matky nenarodeného dieťaťa, ktorá sa tak v dôsledku nešťastného, neraz zúfalého rozhodnutia, stáva druhou priamou obeťou farmakologického potratu. 

2. Z uvedených dôvodov naliehavo žiadam zodpovedných štátnych predstaviteľov a príslušné štátne orgány Slovenskej republiky, osobitne ministerku zdravotníctva a predsedu vlády, aby mimoriadne starostlivo zvážili dôsledky svojich rozhodnutí v tejto oblasti, chránili nevinné, nenarodené deti obyvateľov Slovenska pred úmyselným zabíjaním a zasadili sa účinne v rozsahu svojich právomocí a zodpovednosti za „ochranu každého ľudského života už pred narodením“. Žiadam, aby sa neodkladne vykonali potrebné kroky na pozastavenie a následné zrušenie nedávnej registrácie potratových farmakologických prípravkov v Slovenskej republike, ako nám to umožňujú príslušné domáce i medzinárodné právne normy. 

V Bratislave, 11. 1. 2013 Mons. Stanislav Zvolenský, predseda Konferencie biskupov Slovenska 

    K antikoncepci patří i možnost odepřít rozhřešení při neochotě věci napravit. Platí slova sv. Jana Vianney: „Tridentský koncil dovoluje dát rozhřešení pouze těm, kteří z hříchů povstanou, své poklesky z minulosti nenávidí a skutečně se rozhodnou napravit a začít nový život. Můžeme často slyšet nespravedlivé výčitky proti tvrdým zpovědníkům, že boří základy víry, uvrhují hříšníky do pekla a že je nerozumné vyžadovat od kajícníků taková pokání. Nejmilejší! Tak rozumují převážně ti, kteří nezasluhují milost rozhřešení. Od samého začátku existence svaté církve Otcové učili, že jestliže chce někdo přijmout rozhřešení, musí mít nejprve odpor k hříchu a pevné předsevzetí napravit se. Jenom lidé, kteří se nekají, mohou nazvat odmítnutí rozhřešení v tomto případě zbytečnou tvrdostí. Co vychází z rozhřešení nenapravených kajícníků? Celý řetěz svatokrádeží!“

Antikoncepce - Hnutí Pro život ČR

Formát souboru: PDF/Adobe Acrobat

potěšení. Potřebuje rodiče milující, takové, kteří dokáží pro něj přinášet i oběti. Ekologické hledisko antikoncepce. Ekologickou škodlivost určitého jednání dnes ...

www.prolife.cz/download/sklad/b004-antikoncepce.pdf

Povinnost dobře pracovat

    V katechismu kardinála Tomáška čteme: „Jsme povinni pracovat, protože Bůh práci přikazuje a práce přináší požehnání. Bůh přikázal práci již prvnímu člověku. V Písmu svatém čteme, že Bůh zavedl Adama do ráje, „aby jej vzdělával a hleděl si ho“ (I Mojž 2,15), a to je, aby pracoval. Práce tedy není trestem za hřích. Po hříchu se stala práce ovšem značně obtížnější a právě obtíže se staly pokáním: „V potu tváře budeš jísti chléb, dokud se nevrátíš do země, ze které jsi vzat.“ (I Mojž 3,19). Písmo svaté přikazuje. „Šest dní budeš pracovat“ ( I Mojž 5,13). Pán Ježíš pracoval v nazaretské dílně až do svého třicátého roku a potom působil veřejně tři roky jako učitel Božího zákona. On nám dal nejkrásnější příklad, jak máme i my pracovat ať tělesně nebo duševně, svědomitě, trpělivě a svou práci posvěcovat dobrým úmyslem. 

   Proti lidem, co nechtějí pracovat píše apoštol Pavel v II.Sol 3,7-12: „Víte sami, jak nás máte napodobovat. Když jsme byli u vás, nezaháleli jsme ani jsme nejedli chleba od nikoho zadarmo. Naopak: ve dne v noci jsme se lopotili, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž. Ne že bychom na to neměli právo, ale dáváme vám sami sebe za vzor, který byste mohli napodobovat. Ano, už tehdy, když jsme byli u vás, přikazovali jsem vám: „Kdo nechce pracovat, ať nejí.“ A teď slyšíme, že někteří z vás žijí zahálčivě a vůbec nepracují, ale jsou velmi zaměstnání věcmi, do kterých jim nic není. Takovým lidem důrazně přikazujeme mocí, kterou máme od Pána Ježíše Krista, aby v klidu pracovali a jedli chléb na který si sami vydělají.“ Na lidi, co nechtějí pracovat je přísloví: „Člověče přičiň se, Pán Bůh ti pomůže.“ 

   Kniha Přísloví v 31.kapitole líčí vlastnosti dobré ženy, která se bojí Pána, je zbožná, soucitná, vzorem matky a manželky. O její pracovitosti a píli je zmínka: „pracuje radostnou rukou.“ Nejen žena z knihy Přísloví, ale každý člověk má konat práci dobře a kvalitně. Dělník vyrábějící zmetky sice dělá, ale kdyby nepracoval bylo by to lepší. I mistr tesař se utne neboli člověk příkladný udělá občas něco špatně, ale zmetky nejsou charakteristikou dobré kvality.  Otázka: „Jak pracuje “ je otázkou po kvalitě a neprohloupíme budeme-li ji spojovat s tázáním na to, co někdo dělá. Dělá politiku? A jak tu politiku dělá? Je dobrým prezidentem, ministrem nebo starostou? Víme, že Jidáš dělal apoštola špatně, a proto zradil, oběsil se a byl zavržen…Z dějin i současnosti víme, že ne vždy lze tvrdit, že někdo dělá papeže, kardinála, biskupa nebo kněze dobře. K předcházení špatným koncům míří prosba litanií ke všem svatým: „Abys náměstka Apoštolského a veškerý stav církevní ve svatém náboženství zachoval, - prosíme Tě vyslyš nás."

Jak se dělal(dělá) koncil? Jestliže koncilní dokumenty nikde nemluví o oltáři čelem k lidu a odstranění latiny, tak tvrzení, že toto je „dělání koncilu“ je zmetek působící zmatek. Dělá se liturgie tak, že věci lidské jsou zaměřeny a podřízeny věcem Božím, viditelné neviditelnému, země nebi? Tak je to dáno konstitucí Sacrosanctum Concilium(SC) článek 2: „V liturgii, hlavně ve svaté eucharistické oběti, „koná se dílo našeho vykoupení“; (1)((1/Římský misál, modlitba nad dary 9. neděle po sv. Duchu.)) tak liturgie přispívá vrcholnou měrou k tomu, aby věřící svým životem vyjadřovali a zjevovali ostatním Kristovo tajemství a skutečnou povahu pravé Církve. Je totiž zároveň lidská i božská, viditelná a přitom vybavená neviditelnými hodnotami, je horlivě činná i oddaná kontemplaci, je přítomna ve světě, a přece jím jen prochází. Tyto vlastnosti Církve jsou ve vzájemném vztahu: to, co je v ní lidské, má být zaměřeno k božskému a jemu podřízeno, viditelné k neviditelnému, činnost ke kontemplaci a přítomné k budoucí vlasti, kterou hledáme. (2)((2/Srov. Žid 13,14.)) Proto liturgie denně přetvořuje ty, kdo jsou uvnitř Církve, ve svatý chrám v Pánu, v Boží příbytek v Duchu, (3)((3/Srov. Ef 2,21-22.)) až k uskutečnění Kristovy plnosti. (4)((4/Srov. Ef 4,13.)) Zároveň obdivuhodně posiluje jejich schopnost hlásat Krista a tím ukazuje Církev těm, kdo jsou mimo ni, jako znamení vyzdvižené mezi národy. (5)((5/Srov. Iz 11,12.)) Pod ní se mají vjedno shromáždit rozptýlené Boží děti, (6)((6/Srov. Jan 11,52.)) dokud nebude jeden ovčinec a jeden pastýř. (7)((7/Srov. Jan 10,16.))

   Článek 9 SC vysvětluje, co má předcházet dělání liturgie a kdy se dělá dobře: „Posvátná liturgie nevyčerpává všechnu činnost Církve. Dříve než mohou lidé přistoupit k liturgii, potřebují být povoláni k víře a obrácení: „Jak ho mohou vzývat, když v něho neuvěřili? A jak v něj mohou uvěřit, když o něm ještě neslyšeli? Jak o něm mohou uslyšet bez hlasatele? Ale jak mohou hlásat, jestliže nebyli posláni?“ (Řím 10,14-15). Proto Církev hlásá zvěst spásy nevěřícím, aby všichni lidé poznali jediného pravého Boha a toho, kterého poslal, Ježíše Krista, aby se odvrátili od svých cest a činili pokání. (17)((17/Srov. Jan 17,3; Lk 24,47; Sk 2,38.)) Věřícím pak má stále znovu hlásat víru a pokání; kromě toho je musí připravovat k přijímání svátostí, učit je zachovávat všechno, co přikázal Kristus (18)((18/Srov. Mt 28,20.)) a povzbuzovat je ke všem skutkům lásky, zbožnosti i apoštolátu. Těmito skutky se má projevit, že věřící křesťané nejsou sice z tohoto světa, že však jsou světlo světa a oslavují Otce před lidmi.“ 

    Heslo: „Modli se a pracuj!“ a rčení: „Bez Božího požehnání marné lidské namáhání“ vede k tomu, aby si člověk nemyslel, že bude stačit jen jeho snaha a práce. Pokud někdo místo nedělní bohoslužby pracuje, tak dělá co nemá a platí, že nedělní práce požehnaná není. Sv. Ignác z Loyoly radí tak, aby se nezanedbala ani práce ani modlitba: „Máme se modlit, jako by všechno záviselo na Bohu, a jednat, jako by všechno záviselo na nás.“ Pan kardinál Tomášek často opakoval stupnici práce – modlitba – oběť: „Kdo pracuje pro Boží království dělá hodně, kdo se modlí dělá více a kdo trpí dělá nejvíce.“

Příklad tří králů

   Tříkrálová sbírka odpovídá často této modlitbě: „Bože, víme, že z Východu přišli bohatí sponzoři, tři králové, aby se seznámili s nouzí lidí a pomohli tuto situaci zlepšit podporou sociálních projektů, dej ať i my máme především na paměti pomoc lidem v nouzi a seženeme pro ni dostatek peněz.“ 

   Při četbě Schallerova misálku k tradiční liturgii „Zjevení Páně – Svatých Tří Králů“ čteme: „Název dnešního svátku Zjevení ukazuje na úmysl Církve uctít zvláštní slavnostní zjevení Boha mezi lidmi. Trojí tajemství je zahrnuto v bohoslužbách dnešního dne, trojí zjevení božské velebnosti Kristovy: 1.klanění Tří Mudrců, kterým hvězda v dalekém Východě prozradila královskou důstojnost dítka betlémského. 2. křest Kristův, při němž hlas nebeského Otce označil Krista za Syna Božího. 3.svatba v Káně, kdy se Kristus při proměnění vody ve víno ukázal jakožto pán veškeré přírody. Přinesme i my dnes božskému Dítku zlato své lásky, kadidlo své modlitby a myrhu svého sebezapírání!“ Můžeme říci, že tříkrálová sbírka je k projevení lásky k lidem, k níž nás Spasitel zavázal, ale jak je to s kadidlem modlitby a myrhou sebezapírání? 

   Schallerův misálek má tuto myšlenku k evangeliu: „Řiďme se odhodlaností, vytrvalostí, vírou a pokorou Tří Mudrců, a nalezneme i my svého Spasitele!“ K četbě evangelia a větě Mt 2,11: „Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu.“ se pokleká. Důsledné hledání Boha, klečení, klanění, adorace a modlitba je spiritualita Tří Králů jak ji máme v evangeliu. Pokoncilní kancionál v písni 219 má latinsko-český text „Adéste fidéles“ – „Jdou zástupy věrných“ a refrén zpívá, co věrní dělají: „Veníte, adorémus. Veníte, adorémus. Veníte, adorémus Dóminum.“ Tato latinská výzva k adoraci, klanění má český neadorační překlad: „Ježíši zrozenému zpívejme.“ Pokud ovšem tři králové zpívají bez adorace a modlitby, tak jim chybí to, co je pro ně charakteristické. 

   Když mudrci neviděli hvězdu hledali poučení u krále Heroda. Ten si byl vědom toho, že jako politik není kompetentní řešit závažné náboženské otázky. Zeptal se velekněží a zákoníků a ti odpověděli správně podle proroctví Starého zákona, že se má Vykupitel narodit v Betlémě. Správného poučení ve věcech náboženských se mi dostane bezpečněji od náboženského představitele než od lidí z jiných oborů, třeba od nějaké filmové nebo sportovní hvězdy. Sv. Maxim Vyznavač v díle Pět set kapitol zobecňuje odpověď podle Písma svatého: „Slova Zákona a Proroků totiž, jsou-li zbožně chápána, jako hvězda s jistotou přivádějí k poznání vtěleného Slova ty, kdo jsou z Boží vůle povoláni mocí milosti.“ Zbožným chápáním Písma svatého v souladu s posvátnou tradicí a závazným vyjádřením zejména papeže každý pokřtěný vede sebe i druhé ke Kristu. Herodes žádá mudrce, aby mu přišli oznámit zda nalezli Vykupitele, protože vidí, že velekněží a zákoníci sice dobře poradili, ale sami se podle této rady nehodlají zachovat. I když chybí dobrý příklad, tak jednejme podle dobré rady jako mudrci! Ti si neřekli: „Náboženští odborníci nám poradili to, co sami neudělají a tak to raději vzdáme.“ Pokud jsou zde dobré rady dejme dobrý příklad sami. Jako tři králové nečekejme vždy dobrý příklad. 

   Kardinál sv. Bonaventura úryvek o třech králích Mt 2,11: „Nalezli dítě s Marií a jeho matkou“ vysvětluje takto: „Nikdy nenalezneš Krista než u Marie a skrze Marii. Nadarmo tedy hledá Ježíše, kdo ho u Marie nehledá.“ Panna Maria, „hvězda jitřní“ a „hvězda mořská“ skrze modlitbu svatého růžence( a jiné formy mariánské úcty) vede k nalezení Ježíše Krista. K tajemství sv. růžence s Narozením Páně můžeme přiřadit tato slova starobylého hymnu Akatist: Kondak 5: „Tři mudrci uviděli jasnou hvězdu a následovali ji, svítila jim na cestu a zastavila se nad místem, kde našli mocného krále. A když se přibližovali k Nepřístupnému, klaněli se mu a volali: Aleluja! Aleluja! Aleluja! Ikos 5 Když chaldejští synové uviděli, že ten, který stvořil lidi a přijal na sebe podobu služebníka, spočívá v panenském náručí, ochotně mu odevzdali svoje dary a Blahoslavené volali: Zdrávas, Matko hvězdy, která nehasne! Zdrávas, záře dne tajemného a věčného! Zdrávas, oheň pokušení jsi zhasila! Zdrávas, osvěcuješ ctitele Nejsvětější Trojice! Zdrávas, tyrana jsi svrhla z trůnu! Zdrávas, Krista milujícího lidi jsi zrodila! Zdrávas, vysvobodila jsi nás z otroctví pohanství! Zdrávas, snímáš z nás bláto neřestí! Zdrávas, učinila jsi konec modlářství! Zdrávas, tys zhasla plameny vášní ničivých! Zdrávas, vůdkyně po cestách panenství! Zdrávas, radosti lidského pokolení! Zdrávas, panenská Nevěsto! Kondak 6 Když se tři mudrci vrátili do Babylonu, ohlašovali lidem, že se splnilo proroctví o příchodu Krista Vykupitele, ale Heroda obešli, neboť ti nechtěl zpívat: Aleluja! Aleluja! Aleluja!“ 

    Slova hymnu Akafist: „Heroda obešli, neboť ti nechtěl zpívat: Aleluja!“ ukazují i nám, jak se zachovat vůči lidem s pokryteckým zájmem o náboženské věci. Aby nebylo obcházení při tříkrálové sbírce pokrytecké, je třeba dbát na to, aby s tříkrálovou sbírkou jak při vybírání, tak při užívání byla spojena snaha osvojit si myšlení, slova a skutky svatých tří králů Kašpara, Melichara a Baltazara. 

Kolín nad Rýnem střeží ostatky Tří králů – Novinky.cz 4. leden 2011 ... Celý svět v těchto dnech upírá zrak ke Kolínu nad Rýnem, kde místní katedrála sv . Petra skrývá poklad v pravdě královský. Kolínský dóm ... www.novinky.cz/.../667-2314-kolin-nad-rynem-strezi-ostatky-tri-kralu.html

Breviář - posvátné officium

   Do rodiště sv. Cyrila a Metoděje jsou napsány dva listy Nového zákona. V I Sol 5,21-22 máme: „Všechno zkoumejte, a co je dobré, toho se držte. Varujte se zla, ať se objevuje pod jakoukoli tvářností.“ Pod heslem II.vatikánského koncilu(II.VK) vzniklo mnoho špatných věcí, a tak jsou i názory zcela zavrhnout   dokumenty II. Vatikánského koncilu.

   Pius XII. v encyklice Mediator Dei(MD) pojednává o Božském officiu a liturgickém roku v čl. 136 takto: „Ideál křesťanského života spočívá v tom, aby se každý co nejúžeji a trvale spojil s Bohem. Proto bohopocta, kterou Církev vzdává věčnému Bohu a spočívá zvláště v eucharistické oběti a v užívání svátostí, je tak uspořádána a upravena, že se božským oficiem rozšiřuje na všechny hodiny denní, na týdny, na celý rok, na všechny doby a na všechny okolnosti lidského života.“ V článku 148 MD máme: „Ve staré době byla účast věřících na těchto modlitbách oficia hojnější: ale ponenáhlu se zmenšovala a jak jsme právě řekli, je nyní jejich recitování povinností jenom kněží a řeholníků. Podle přísného práva není tedy laikům v této věci nic předepsáno, je však svrchovaně žádoucí, aby se činně účastnili zpěvu anebo recitování nešpor o svátcích ve své farnosti.“ MD máme v konstituci o liturgii (SC) čl.100 II.VK: „Duchovní správcové ať se snaží o nedělích a větších svátcích konat v kostele společně modlitbu hlavních částí, zejména nešpor. I laikům se doporučuje, aby se modlili posvátné oficium buď s kněžími, nebo sami společně, nebo i jednotlivě.“  II.VK v SC  věnuje breviáři celou  čtvrtou kapitolu.

   Pokud jde o jazyk tak II.VK stanovil v SC 101 § 1:  "Podle staleté tradice latinského ritu se mají klerici modlit posvátné oficium i nadále latinsky. Ordinář však má pravomoc dovolit v jednotlivých případech těm klerikům, kterým je užívání latiny závažnou překážkou v náležité modlitbě oficia, aby směli užívat překladu do národního jazyka, pořízeného podle článku 36. § 2 Mniškám a členům institutů usilujících o stav dokonalosti, mužům neklerikům a ženám, může příslušný představený dovolit, aby při modlitbě posvátného oficia, a to i když se koná v chóru, užívali národního jazyka ve schváleném překladu. § 3 Každý klerik s povinností modlit se posvátné oficium, když se je modlí v národním jazyce spolu se skupinou věřících nebo s těmi, kdo jsou uvedeni v § 2, splní tím svou povinnost, je-li text překladu schválen.“ 

    V pokoncilním konání se jednotlivé případy modlitby v národním jazyce staly postupem doby  všeobecným jevem.  Dovedu si představit tento dialog mezi Apoštoským stolcem a bratrstvem Pia X.: „Proč nechcete dodržovat II. VK?“ A odpověď ze strany FSSPX: „Co tím nedodržováním II.VK myslíte? Zjevnou známkou je jazyk a naši členové se modlí jak to určil koncil latinsky a Řím přihlíží tomu, jak se většina kněží  modlí v rozporu s koncilem jen v národním jazyce.“ 

    Smysluplnost latinské modlitby breviáře prožívala mezinárodní komunita pražských mučedníků Bedřicha Bachsteina a druhů, o nichž papež Benedikt XVI. den po blahořečení 13.10.2012 řekl: „Byli zabiti roku 1611 pro svoji víru. Jsou prvními blahoslavenými Roku víry a jsou mučedníky. Připomínají nám, že věřit v Krista znamená mít ochotu trpět spolu s Ním a pro Něho.“ 

   Opera, sv. 5, kap. 1, Tischreden uvádí slova deformátora Luthera o blahodárném vlivu modlitby breviáře a trapný osobní úpadek po jeho zavržení: „Dokud jsem byl katolíkem, žil jsem život přísný a bdělý, postil jsem se, modlil jsem se, zachovával chudobu, čistotu a poslušnost…Jako reformátor v sobě cítím na tisíc plamenů a ty všechny pálí to bezuzdné tělo. Cítím se puzený k ženám silou až zběsilou. Namísto duševní horlivosti jsem horlivý v nečistotě…Jako nemohu nebýt člověkem, tak nemohu být bez ženy.” 

   Nutnost modlitby připomíná  čl.86 SC: „Kněží, kteří se věnují posvátné službě duchovní správy, budou se modlit chvály církevních hodinek s tím větší horlivostí, čím živěji si uvědomí potřebu řídit se napomenutím apoštola Pavla: „Bez přestání se modlete!“(1 Sol 5,17) Vždyť dílu, na kterém pracují, může dát účinnost a vzrůst jedině Pán, který řekl: „Beze mne nemůžete dělat nic“ (Jan 15,5). Proto když apoštolové ustanovili jáhny, řekli: „My se však chceme nadále věnovat modlitbě a službě slova“ (Sk 6,4). 

   Pan biskup Koukl při duchovních cvičeních v Litoměřicích zmínil kněze, který se mu svěřil, že když má dovolenou, tak si chce odpočinout od kněžských povinností, a proto se nemodlí breviář. Má být opak podle  sv. Kateřiny Sienské, Dialog 86: „Nikdy ke mně nepřestávejte pozvedat vonné kadidlo modliteb za spásu duší, neboť chci světu prokazovat milosrdenství, a modlitbami, slzami a potem chci vrátit zář tváři svaté Církve, mé nevěsty, kterou jsem ti vypodobnil jako dívku se zmrzačenou tváří, vypadající jako malomocná. To způsobily prohřešky kněží a celého křesťanstva, tedy těch, kdo se živí u prsu této nevěsty.“    

     Slova jak na Nový rok tak po celý rok mají platit o modlitbě, a proto je pod článkem Divinum Officium. Odkaz na toto Divinum Officium a "Dominikánský breviář" v češtině je   na tomto blogu.

Divinum Officium     1-1-2013 ↓ ↑     Kalendarium

Ordinarium	Psalterium	Proprium de tempore
Reduced 1955	Commune Sanctorum	Proprium Sanctorum

Matutinum    Laudes    Prima    Tertia    Sexta    Nona    Vesperae    Completorium