pondělí 7. května 2012

Děti v kostele

   Sv. Kliment, papež a 3.nástupce sv. Petra píše koncem 1.století do Korinta. List ukazuje péči papeže o celou Církev. O dětech píše: „Našim dětem ať se dostane křesťanské výchovy: ať se naučí, jakou moc má u Boha pokora, co u něho zmůže svatá láska, jak dobrá a vznešená je bohabojnost a že je záchranou pro všechny, kteří v ní svatě žijí s čistou myslí.“ 
   Sv. Cyprián v díle De opere et eleemosynis připomíná povinnost křesťanské výchovy otcům: „Neradíš-li správně svým dětem a nemyslíš-li na jejich budoucnost, jsi nepoctivým a zrádným otcem. Kdo se snažíš zabezpečit jim spíše majetek pozemský než nebeský, svěřuje své děti spíše ďáblu než Kristu. Dvakrát se proviňuješ, dopouštíš se dvojího zločinu: Jednak nezabezpečuješ svým dětem pomoc svého Boha Otce, jednak učíš své děti milovat více majetek než Krista. Buď takovým otcem, jakým byl Tobiáš.“ 
   V dětství se mají získávat návyky na správné chování dospělého. Proto dospělí říkají malé holčičce, když si hraje s panenkou: „Zakryj ji, aby jí nebyla zima.“ A může se stát, že holčička dá panenku do postele, aby jí nebyla zima a sama leží na zemi vedle postýlky. Tak to dělá maminka u svého dítěte. Když chlapec tluče kladivem do hlavy panenky, tam mu řekne tatínek, že se to nedělá. A on v dospělosti ví, že dítě není hračka k nějakým pokusům. 
   Tak jako se děti učí chovat správně vůči lidem, tak se tomu mají učit i vůči Pánu Bohu. Pokud  dítě  v kostele  získává návyky na jídlo, hraní s autíčkem nebo panenkou, běhání a žvanění, tak čekejme, že se při kalvárské oběti bude schopno chovat nejspíš jako vojáci co metali los o Ježíšovi šaty. Jak to dělat, aby se dítě naučilo být na mši svaté se  zbožnou přítomností jako byla pod křížem  Panna Marie, zbožné ženy a apoštol Jan? 
   Na adresu těch, kdo vodí do kostela děti chovající se v kostele špatně,  říká Izák Thébský již ve starověku: „Nevoďte sem děti, poněvadž ve Skétis se vyprázdnily kvůli dětem čtyři kostely.“  Nebezpečné je přezírat to, co má být. Ukazuje to odpověď na otázku: „Jak se máš?“ od neznámého poustevníka. Ten  odpovídá: „Špatně. Představ si, třicet let, a každý den se stavím před Bohem v modlitbách a proklínám sám sebe a říkám Bohu: „Nebuď milosrdný k těm, kteří dělají nepravost a znič všechny hříšníky a prokletí jsou, kdo se odklánějí od tvých přikázání“. A dále – i když každý den lžu – říkám Bohu: „Zahubíš všechny, kteří říkají lež,“ a ačkoli chovám zášť k svému bratrovi, říkám Bohu: „Odpusť nám, jako i my odpouštíme,“ a ačkoli mám samou starost, abych se najedl, říkám: „Zapomněl jsem jíst svůj chléb,“ a ačkoli spím až do rána, zpívám v žalmu: „O půlnoci vstávám, abych tě chválil“, a lítost vůbec nemám, ale říkám: “Unaven jsem již nářkem“, a dále: „Slzy jsou mi pokrmem ve dne i v noci“, a v srdci uvažuji o špatnostech a říkám Bohu: „Meditace mého srdce je stále před tebou, a vůbec se nepostím, ale říkám: „Má kolena zeslábla postem“, a celý jsem plný pýchy a popouštím uzdu tělu a jen se bavím, ale v žalmu zpívám: „Pohleď na mou pokoru a námahu a odpusť mi všechny mé hříchy,“ a také jsem zcela nepřipraven, ale říkám: „Mé srdce je připraveno, Bože, mé srdce je připraveno“. Prostě všechna má liturgie je určena k mému usvědčení a odsouzení.“ Na slova: „Myslím, že to David všechno řekl jen o sobě“ odpověděl: „Věř mi, jestli nezachováme, co před Bohem zpíváme, jdeme určitě do záhuby“ 
Mnich Daniel říká: "Bohoslužba člověka, který má srdce zkažené mstou, je na nic." 
   Sv. Jan Zlatoústý nám zanechal zprávu o chování prvních křesťanů v kostele: „Když se chystali vstoupit do chrámu, políbili pokorně práh u dveří a zachovávali při mši svaté takové ticho, jako by nikoho v kostele nebylo.“ V liturgii sv. Jana Zlatoústého se několikrát vybízí po bohoslužbě slova k odchodu katechumenů. Liturgie sv. Jakuba odmítá přítomnost některých osob takto: „Pravím tedy i já Jakub, bratr Jana, syna Zebedeova, aby ihned diakon řekl: Nikdo z katechumenů, nikdo ze slyšících, nikdo z nevěřících, nikdo z jinověrců? Kteří jste se první modlitbu pomodlili, vyjděte. Matky vezměte dítky k sobě. Nemá nikdo ničeho proti druhému? Není nikdo pokrytcem?"
   Liturgie sv. Jana Zlatoústého vzdělává, jak má chodit  k oltáři: „Nikdo spoutaný tělesností a vášněmi není hoden k tobě přistoupit a přiblížit se ti a ani ti sloužit, králi slávy, neboť i nebeským mocnostem je tvá služba veliká a nepředstavitelná.“ Už od dětství je třeba člověka zaměřit k ideálu, aby jako dospělý se řádně choval a svým slovem a příkladem  toto dětem předal. Ve mši svaté se prosí o působení Ducha Svatého a dar rozumu pomáhá pochopit správné chování - nejen dětí - při bohoslužbě.

Fatimské děti jsou vzorem správného chování v kostele
pro své stářníky i jejich rodiče.

28 komentářů:

  1. Já myslím že je úplně normální, když děti v kostele sem tam zapláčí, zažvatlají, popoběhnou nebo drží v ruce oblíbenou hračku. Naprostá většina rodičů je soudných a pokud to přesáhne mez, tak s dítětem výjdou před kostel a tam dítě uklidní, nechají proběhnout a zase se vrátí. Naopak kněz by měl na děti pamatovat při slavení mše a vhodným způsobem děti oslovit - kázání, vyzvat k společné modlitbě kolem oltáře atd.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bohužel - jak píše o. Jaroslav - mez soudnosti je různá a mnoho rodičů si v kostelích s oblibou vybírá pro sezení s dětmi (světe, div se!) kůry a to za plné podpory mnoha NOM kněží. Můžeme se jen dohadovat o důvodech takového neuctivého jednání v kostelích. A rovněž souhlasím, že v divadle si něco podobného nikdo z těchto "takyvěřících" s vlastními dětmi nedovolí. Na divadlo si totiž bez potíží sjedná hlídání.

      Vymazat
    2. "Tu mu přinášeli děti, aby se jich dotkl, ale učedníci jim to zakazovali. Když to Ježíš uviděl, rozhněval se a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží. Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde.“ Objímal je, vzkládal na ně ruce a žehnal jim.
      Marek 10,13-16

      Asi jste nebyl nikdy v divadle pro malé děti (školky), protože tam opravdu nikdy není ticho, ale je to jeden velký organismus, a ti co jsou na jevišti to milují, protože vidí, že to děti skutečně baví, kdyby byli zticha, něco by bylo špatně.

      Aby kněžím nevadilo to, že děti nevydrží dlouho v klidu když jsou malé, tak bylo nařízeno, aby ti co vedou církev byli ženatí a byli zvyklí na to jak se děti v určité věku chovají a tak to zvládali v církvi: "Věrohodné je to slovo: Kdo chce být biskupem, touží po krásném úkolu. Nuže, biskup má být bezúhonný, jen jednou ženatý, střídmý, rozvážný, řádný, pohostinný, schopný učit, ne pijan, ne rváč, nýbrž vlídný, smířlivý, nezištný. Má dobře vést svou rodinu a mít děti poslušné a počestné; nedovede-li někdo vést svou rodinu, jak se bude starat o Boží církev? Nemá být nově pokřtěný, aby nezpyšněl a nepropadl odsouzení ďáblovu. Musí mít také dobrou pověst u těch, kdo jsou mimo církev, aby neupadl do pomluv a ďáblových nástrah. Rovněž jáhnové mají být čestní, ne dvojací v řeči, ne oddaní vínu, ne ziskuchtiví. Mají uchovávat tajemství víry v čistém svědomí. Ať jsou nejdříve vyzkoušeni, a teprve potom, když jim nelze nic vytknout, ať konají svou službu. Právě tak ženy v této službě mají být čestné, ne pomlouvačné, střídmé, ve všem věrné. Jáhni ať jsou jen jednou ženatí, ať dobře vedou své děti a celou rodinu. Konají-li dobře svou službu, získávají si důstojné postavení a velkou jistotu ve víře v Krista Ježíše."
      1 Timoteovi 3,1-13

      Vymazat
    3. Asi nevíte, že Mše svatá rozhodně není dětské divadlo. Tak to píši pro Vás speciálně dodatečně. Ke mši svaté je třeba děti vychovat a výchova rozhodně neznamená nechat děti bez kontroly řádit v kostele. To dělají jen odkatoličtění protestanté. Tady se bavíme výhradně o věcech, které se týkají katolíků, víte? Pokud se Vám tento blog nelíbí, nemusíte ho vůbec navštěvovat.

      Vymazat
    4. Pane Tomáši,
      byl jste někdy na shromáždění v jiném společenství Božího lidu než jen v ŘK na mši? Pak by jste věděl, že děti jsou tam vedeny k lásce a úctě k Bohu a přesto nemusí sedět tiše (těžko to vysvětlíte ročnímu dítěti), ale neruší ani chváli, ani kázání ani modlitby.... Děti jsou součástí Boží rodiny, proto není možné je nechávat doma, jen aby náhodou nerušili kněze... také záleží na věku kněze protože díky tomu, že vlastní děti nemá, není schopen je vnímat jako součást rodiny, což je i církev.

      Vymazat
    5. Vaši víru Vám nikdo nebere. My vychováváme děti v lásce k Bohu i k obřadům oslavujícím Boha, které vznikly právě z hluboké a velké lásky k Bohu. Pokud Vám to vadí, nemáte za povinnost tento blog číst.

      Vymazat
    6. Tomáš Pavel: Tak pokud to nedělají pravidelně, dá se uvažovat, že děti chtějí mít na oltář výhled (to jsem chtěl i já jako malý chlapeček a bylo tomu nakonec tak, že jednou jsem byl na kůru, podruhé z dovolení pana faráře v presbytáři a potřetí jsem už měl na sobě ministrantské :) )

      Vymazat
    7. kdohledanalezne: Ve všem, co jste napsal máte pravdu. Já bych však jen dodal, že není vhodné srovnávat kostel se školkou. Musíte umět rozlišovat sakrální od profánního. Když jsou děti ve školce, jsou v místě, které je určeno výhradně pro ně s tím účelem, že si tam budou hrát, rozvíjet své čerstvě nabyté tělesné a rozumové dovednosti apod. Do kostela však přichází všichny věkové skupiny proto, aby se modlili, aby byly v jednotě, aby předstoupili před Pána. Z důvodu Ježíšovy výzvy, která je myšlena vážně a láskyplně, vůč dětem, které jej budou následovat ještě plněji a s větší intenzitou (protože co se v mládí naučíš nebo získáš - Boží lásku - v dospělosti a stáří je pro tebe součástí tvého žití a existence). Jeden malý chlapeček měl za úkol nakreslit své oblíbené místo, nakreslil tam pana faráře v kostele při nejsvětější oběti a k tomu připsal - 'Kostel. Kostel je zbožné místo. V kostele se modlíme.' Mentalita tohoto malého chlapce, který si do kostela nenosil žádné hračky nebo cokkoliv, co by ho pojilo s tímto světem udivuje i mě, dospělého, protože tak daleko jsem v jeho věku nebyl ani já.
      Je to tedy všechno vskutku o výchově a odpovědnosti rodičů, aby naučili své děti, aby měli Krista rády již v tomto útlém věku a také podle toho k němu přistupovali. V tomto směru si myslím, že to je dobrá cesta a rodiče se pak nemusí bát nechat jít děti samotné do první řady v kostele, protože pak vědí, že děti tam nebudou dělat neplechu, ale duchovně budou zcela přítomni s posvátným děním, které je přibližuje Bohu.

      Vymazat
    8. kdohledanalezne: Malému dítěti, které zpravidla pláče z hladu nebo se probudí ze zlého snu, to není nutné vysvětlovat - stačí je pouze utišit, ale nejlépe způsobem takovým, aby nerušilo bohoslužbu, což je jasné každé mamince, která s ním třeba na chvíli vyjde ven (dá mu dulík apod.) a až je ukonejší, tak se s ním zase vrátí.

      Vymazat
    9. Daniel Antonín Zouhar22.05.12 9:34
      Tomáš Pavel: Tak pokud to nedělají pravidelně, dá se uvažovat, že děti chtějí mít na oltář výhled (to jsem chtěl i já jako malý chlapeček a bylo tomu nakonec tak, že jednou jsem byl na kůru, podruhé z dovolení pana faráře v presbytáři a potřetí jsem už měl na sobě ministrantské :) )

      Jistěže. Ale řeč tu byla především právě o těch pravidelných nežádoucích nevychovancích, kteří jdou svým dětem špatným příkladem.

      Vymazat
  2. Se soudností rodičů(i ostatních) je to různé. Např. do divadla by někteří rodiče své dítě s chováním, které předvádí v kostele určitě nevzali. Především je důležité, aby děti pamatovaly na Pána Boha s úctou a společná modlitba u oltáře - kolo kolo mlýnský - tomu nepomáhá. Snaha "oslovit" vede k různým deformám jako např. dávat před oltář velkého medvěda pro děti apod. a pro dospělé nápad čepovat pod kůrem po mši sv. pivo atd. Kostel se svatostánkem má být otevřený k modlitbě a to je příležitost, jak postupně učit děti vstupovat do kostela a z jejich chování odhadnout, zda je vzít na mši svatou. Příklady zbožnosti malých dětí, např. z Fatimy, kterým Panna Maria ukázala na počátku peklo a vedla je k opaku, snaze o nebe,jsou vzorem pedagogie Boží. Děti z rodin, kde se společně modlí svatý růženec obvykle nemají se správným chováním při mši sv. problém.

    OdpovědětVymazat
  3. Církevní představitelé a kardinálové jdou kněžím příkladem jak zaujmout děti a vtáhnout je do slavení mše sv. http://www.youtube.com/watch?v=67Lom28KSlg A jinak rád věřím tomu, že na tridentské mši je opravdu svatý klid, když tam žádné děto nechodí ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My chodíme na "tridentské" s dětmi a nemáme jich zrovna málo. Naše děti nemají potřebu poskakovat po kostele jako telátka bez rozumu, protože jsou vedeny k tomu, že jsou v Božím domě - viz Mt 21,13 řekl jim: „Je psáno: ‚Můj dům bude zván domem modlitby,‘ ale vy z něho děláte doupě lupičů.“. Před 35 lety jsem tak byl veden římskokatolickým knězem v hodinách náboženství. nevím, proč bych v takto získaných katolických pravdách neměl vlastní děti vychovávat dál. Vy ano?

      Vymazat
    2. Máte pocit pane Tomáši, že verš který jste zmínil patří právě na děti? Copak jsou to lupiči? Když si někdo nechá platit za mše, za křest dětí, za další věci spojené s vírou, ti zneuctívají dům modliteb, ti by mohli být nazváni lupiči. Ježíš sám říkal a ť necháme k Němu přistupovat děti, které jsou živé a mají otázky, jim patří Boží království, je však důležíté zda v jejich životech je skutečný Bůh, nebo si jen v něděli hrají na slušňáky ... ale ve mimo kostel se chovají úplně jinak

      Vymazat
    3. Někdo je dobrý křesťan, jiný ne. Podstatu Mše svaté to nikterak nemění. Otázky dětí jsou řešeny v hodinách náboženské výuky, nikoli při Mši svaté, pro kterou je třeba děti vychovávat. Pokud Vám tato skutečnost vadí, nikdo Vás přece nenutí být katolíkem a/nebo číst tento blog, ne?

      Vymazat
    4. P.S.

      "Máte pocit pane Tomáši, že verš který jste zmínil patří právě na děti? Copak jsou to lupiči?"

      Děti učíme, jak se mají v kostele chovat a nestali se jednou lupiči loupícími z kostelů posvátno a Boží přítomnost po vzoru protestantů, kteří pronikli na místa církevních představitelů, jak je možné vidět na mnoha videích, nejen na uvedeném. Co se týče (jakýchkoliv) pocitů, ty je člověk povinen podřizovat Boží vůli podle vzoru Ježíše Krista.

      Vymazat
    5. Takže jste nebyl nikdy na shromáždění jinde než na mši, že jo? Děti nejenže se cítí býti součástí Boží rodiny a než jdou do nedělky, tak sjou součástí Bohoslužby, poznávají jaký máme vztah k Bohu my dospělí, učí se tak k úctě a lásce k Bohu i k Božímu lidu a to je vyučuje právě rodina Božích dětí, tělo Kristovo, a nejsou proto kamenem úrazu, ale jsou nám požehnáním.
      Ježíš chtěl, abychom děti neodstrovali a to určitě musely brebentit a furt se Ho na něco ptát .... Lupiči jsou "Ježíš vešel do chrámu a vyhnal prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků i stánky prodavačů holubů; řekl jim: „Je psáno: ‚Můj dům bude zván domem modlitby,‘ ale vy z něho děláte doupě lupičů.“ Matouš 21,12-13 to jsou přece ti, kteří to mají jako živobytí a zneuctívají Boží chrám, ale ne děti ....

      Vymazat
    6. Řádný katolík nemá na "shromáždění" co pohledávat mimo řekněme čistě studijní důvody. Mše svatá to není.

      Vymazat
    7. Ještě jeden dodatek k "poznávají jaký máme vztah k Bohu my dospělí, učí se tak k úctě a lásce k Bohu i k Božímu lidu a to je vyučuje právě rodina Božích dětí"

      Pokud děti ve Vašem "shromáždění" učíte, jak mají psát blogy a mlátit na nich římské katolíky hlava-nehlava vytrženými citacemi z Písma podle Vašeho zářného příkladu, jaký na internetu děláte, pak se na to vztahuje spíše tento verš Písma:

      Mk 9,42 „Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří, lépe by mu bylo, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře.

      Vymazat
    8. Tomáš Pavel: Klíííd.

      kdohledánalezne: Nevím proč, ale trošku jste mlátil prázdnou slámu a vrátil se ve své hermeneutice k tomu, co pan Tomáš psal, doporučuji si to pořádně přečíst. Jeho původní příspěvek nebyl o tom, že jsou děti lupiči (nebo pelešníci - tento výměr by se dal aplikovat na základě dřívějších překladů, kdy na místech, kde se dnes užívá slovní spojení 'zločinné doupě' psalo 'peleš lotrovská'), ale, že dům Páně (dům Boží) je domem modlitby! O tom se zde mluví celou dobu. K tomu je nutné vést i malé děti.

      Váš výměr s tím, že kardinál Schönbron se stará o děti je sice hezký, ale na videu jsou především adolescenti od 15 let výše, kteří namísto toho, aby se modlili, tak mají v kostele show s rockovou hudbou a světelnými efekty s příměsí židovských prvků. Ani jsem se na to video nedodíval, protože se mi z toho začalo dělat zle. Jestli chcete dále diskutovat nad tématem Děti v kostele, doporučoval bych vám definovat si, do jakého věku máme pastoračně s člověkem počítat jako s dítětem. My katolíci máme tento věk zpravidla do svátosti biřmování (nejdříve 14 let) nebo do získání občanské dospělosti (18 let). Pak se počítá, že dotyčný je fyzicky, mentálně a duchovně dospělý a je schopen mít svůj duchovní život mít v zásadě pod kontrolou (což však mnohdy nebývá a to by mělo být i účelným sekundárním tématem této diskuze, proč tomu tak není).

      Vymazat
    9. "Tomáš Pavel: Klíííd." já jsem klidný celou dobu. :-)

      Vymazat
  4. To, co je k shlédnutí na odkazu http://www.youtube.com/watch?v=67Lom28KSlg je příkladem, jak věci nemají být a je smutné, že to dělá kardinál. V časopise Světlo č.16/2012 je článek "Liturgie je slavené dogma" a mezi zlořády je uváděno používání nádob z kameniny, což ukazuje uvedená ukázka. Snaha vytvořit atmosféru rockového koncertu je v přímém rozporu s chorálem, který je jako vzor dán II.Vatikánským koncilem SC 116

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na hodnocení videa a v mnoha komentářích u něj je zcela jasně vidět, jak se věci mají. Za sebe dodávám „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“

      Vymazat
    2. Ten článek ze Světla nejspíš přepíšu na web a dám v průběhu 14 dnů k dispozici.

      Vymazat
  5. Jednou z cest dobré a správné duchovní formace dětí je vedle modlitby růžence modlitba Akafist:
    http://liturgickeotazky.blogspot.com/2012/05/akathistos-akafist.html
    Má současně nádhernou melodii, která umocňuje a podtrhuje tuto překrásnou modlitbu:
    http://www.grkat.nfo.sk/hudba/index.html#akatist

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V řijnu se chystá tato modlitba opět zpívat v kostele Panny Marie v Týnci u Břeclavi. Již nyní srdečně zvu!

      Vymazat
    2. Také doufám, že se nám ji s děvčaty a s panem farářem povede do října nachystat.

      Vymazat
    3. Můžete se přijet do Týnce inspirovat.

      Vymazat

Poskytuji prostor k otevřené diskusi, která povede
k přijetí a upevnění pravé katolické víry.


Bludné nekatolické názory se ve velké míře a bez ochoty nápravy projevily např. u článků "Mariánský život"
a "Démonologie" a nadále nebudou zveřejňovány právě
z tohoto důvodu.