středa 4. ledna 2012

Úzká cesta ke spáse

Pius XI. ve 130 článku encykliky Qudragesimo anno vydané v roce 1931 napsal: „Mysl všech lidí je téměř výlučně zaujata pozemskými zmatky, prohrami a zpustošením. Avšak když se díváme na to všechno, jak se sluší křesťanskýma očima, co je to všechno proti zkáze duší? Přesto lze nyní bez přehánění označit poměry sociálního a hospodářského života za takové, že značnému počtu lidí jsou největší překážkou v péči o to jediné potřebné, tj. o věčnou spásu.“
Otázka Lk 13,23: „Pane, je málo těch, kdo budou spaseni?“ má odpověď nikoli o počtu, ale o způsobu života, který vede ke spáse: „Usilujte o to, abyste vešli těsnými dveřmi!“ A v evangeliu sv. Matouše 7,13 je řeč o těsné bráně s dodatkem: „Neboť prostorná je brána a široká cesta, která vede k záhubě a mnoho je těch, kdo tam tudy vcházejí.“. 
Sv. Jan Bosko nám radí: „Dodržujte Boží Desatero a církevní patero a získáte poklad v nebi(spásu)“.
Desatero Božích přikázání:
1.V jednoho Boha věřiti budeš.
2. Nevezmeš jména Božího nadarmo. 3. Pomni, abys den sváteční světil.
4. Cti otce svého i matku svou,abys dlouho živ byl a dobře ti bylo na zemi.
5. Nezabiješ. 6. Nesesmilníš. 7. Nepokradeš.
8. Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému.
9. Nepožádáš manželky bližního svého,
10. Aniž požádáš statků jeho.

Patero přikázání církevních:
1.Svěť zasvěcené svátky
2.Buď v neděle a zasvěcené svátky na celé mši svaté
3.Zachovávej ustanovené posty
4.Zpovídej se aspoň jednou za rok
5.Přijmi svátost oltářní aspoň jednou za rok

    Lidé jako celek i člověk jako jednotlivec snadno něco z těchto přikázání poruší, a tak jdou širokou cestou, která vede do záhuby. Nedbají na to, co učí Tridentský koncil v dekretu o ospravedlnění: "Nikdo se však, ať už je jakkoli ospravedlněný, nesmí považovat za osvobozeného od zachovávání přikázání. Nikdo se nesmí řídt opovážlivostmi, které Otcové zakázali a postihli anathematem, že je totiž pro ospravedlněného nemožné zachovávat Boží přikázání. "Vždyť Bůh nepřikazuje nic nemožného. Naopak, přikazováním napomíná k tomu, abys činil, co můžeš, abys žádal o to, co sám činit nemůžeš", a pomáhá tomu, abys činit mohl. "Jeho přikázání nejsou těžká" (1 Jan 5, 3). "Jeho jho je sladké a břemeno lehké" (srov. Mt 11, 30). Ti totiž, kteří jsou  syny Božími, Krista milují, a jak on sám dosvědčuje, ti, kdo ho milují, zachovávají jeho slova (Jan 14, 23). S Boží pomocí je to opravdu možné."
    Ze slov: „Kdo uvěří a dá se pokřtít bude spasen, kdo neuvěří bude zavržen“ (Mk 16,16), je nám ukázána bezpečná cesty spásy pro pokřtěného, který plní křestní slib.
   Záhuba je oznamována dokonce úspěšným exorcistům a charismatickým uzdravovatelům: „Mnoho z nich mi řekne v ten den: ´ Pane, Pane, copak jsme v tvém jménu neprorokovali? A nevyháněli jsme tvým jménem zlé duchy? A nedělali jsem tvým jménem mnoho divů?´ Ale tehdy jim prohlásím: Nikdy jsem vás neznal. Pryč ode mne kdo děláte nepravosti!“ Nedivíme se pak úzkostlivé otázce apoštolů: „Kdo tedy můžeme být spasen?“. Je na ni odpověď: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. Vždyť u Boha je možné všechno.“ (Mk 10,26-27). A tak sv. Alfons z L. učí: „Kdo se modlí, ten se spasí, kdo se nemodlí jistě zahyne.“ Růženec, kterým se v rakvi ovinou ruce zemřelého, má být výrazem modlitby a naděje spásy.
   V listu Jakubově(2,10-11) jsme vedeni ke 100% zachování zákona: „Neboť i kdyby někdo zachovával celý zákon, ale v jedné věci pochybil, provinil se proti všem. Vždyť ten, který dal nařízení: „Nezcizoložíš“, řekl také: „Nezabiješ“! Jestliže tedy necizoložíš, ale zabíjíš, přestoupil jsi zákon.“ Neplatí, že ten, kdo sem tam udělá něco dobrého je dobrý, ale opak: kdo sem tam udělá něco zlého, je zlý. Tento pohled známe ze státních zákonů: Pokud by někdo např. v opilosti přejel člověka, nic mu nepomůže, že by říkal: „Já jsem jinak a vždycky všechny státní zákony zachovával.“
  Varováním je slovo sv. Petra v jeho listu(I Pt 3,20-21): „Oni kdysi nechtěli poslechnout, když Bůh v Noemově době shovívavě vyčkával, zatímco se stavěla archa. Jen několik osob, celkem osm, se v ní zachránilo skrze vodu. Voda, která (tehdy byla) předobrazem křtu, i vám nyní přináší spásu.“
Podobně sv. Pavel napsal(I Kor 10,1-5): „Chtěl bych vám bratři připomenout, že všichni naši praotcové byli pod oblakem, všichni prošli mořem, všichni přijali Mojžíšův křest v oblaku a moři, všichni jedli stejný duchovní pokrm a všichni pili stejný duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus. Ale přesto se většina z nich Bohu nelíbila, pomřeli na poušti.“ V době Nového zákona analogicky platí: všichni byli pokřtěni, všichni chodili k přijímání, ale přesto se většina z nich Bohu nelíbila. Skončili v krutém očistci anebo v pekle.
   Sv. Jan Vianney ve svém kázání odmítá názor, jak se těsně před smrtí všechno napraví: „Často poslední svátosti a duchovní pomoc jsou k ničemu hříšníkům, kteří už za života pili nepravost jako vodu a bez přestání pohrdali Božími milostmi.“ Kdo na konci života přijal svátosti špatně anebo je odmítl jako exprezident V.Havel, ten si cestu ke spáse pokazil a je otázkou, zda jí dosáhl. Hovořit v takovém případě o jistotě nebe je krajně matoucí.
  Prof. Tomáš Halík napsal řadu knih. Od knihy „Noc zpovědníka“ čtenář oprávněně očekává, jak se zpovědník i v noci trápí tím, že se lidé ze široké cesty hříchu a záhuby nechtějí pokáním vydat na cestu ke spáse dokonce ani na smrtelné posteli. O tomto „Noc zpovědníka“ není a ostře se útočí např. na blahoslavenou Kateřinu Emmerichovou, která nápravu hříchů pokáním brala vážně.
  Jaroslav Durych v knížce „Svaté kněžství“ oceňuje přínos Anny Kateřiny Emmerichové pro rozvoj křesťanského života a jejími slovy burcuje: „Všude jsem zřela truchlivý stav lidí i Církve v podobě temnoty, chladu a nestejné mlhy. Z těchto temnot vyzařovaly tu a tam světlé body, světlí lidé, kteří jak jsem viděla, se modlili a drželi.“ „Viděla jsem, jaké nevýslovné poklady a milosti má Církev a jak zle jednotliví údové s nimi hospodaří.“ „Nedozírného významu jsou její stručné a výstižné posudky o jednotlivých zemích, které ve svých viděních navštívila. Z nich je na tomto místě třeba uvést aspoň ten, který se týká nás. Pravila: „Prošla jsem městem, ve kterém odpočívají svatý Jan Nepomucký, Václav, Ludmila a jiní svatí. Bylo tam mnoho svatých, ale pramaloučko žijících zbožných kněží. I viděla jsem, jako by se dobří, zbožní lidé důkladně poschovávali.“ Tato vize odpovídá slovům Pia XI. v úvodu tohoto článku.

15 komentářů:

  1. Dobrý den,

    podle Bible je však desatero poněkud jinak:
    2.Mojžíšova 20,3-17 (taktéž zopakované v 5.Mojžíšové knize 5,7-21)

    1. Nebudeš mít jiného boha mimo mne.
    2. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí.Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující . Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí,ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.
    3. Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval.
    4. Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci.Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách. V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý.
    5. Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
    6. Nezabiješ.
    7. Nesesmilníš.
    8. Nepokradeš.
    9. Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.
    10.Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.“

    Jak je možné že se to liší od toho co učí Řím? Není snad psáno: "K tomu, co vám přikazuji, nic nepřidáte a nic z toho neuberete, ale budete dbát na příkazy Hospodina, svého Boha, které vám udílím." 5.Moj 4,2 ?????

    Jak mám tedy chápat tuto změnu Božího desatera?

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za perfektní výklad.potřebujem je jako sůl.

    OdpovědětVymazat
  3. Katechismu kardinála Tomáška: "Přesný text celého Desatera je v Písmu svatém; pro praktickou potřebu se mu učíme ve zkrácené podobě." Celý text podle bible bývá v katechismu i zveřejňován. Nejde proto o nějaké falšování nemístným vypouštěním.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přest v katechismu záměrně chybí bod 2. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí.Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující . Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí,ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.
      Tento bod se ani nevyučuje, ačkoliv je v Písmu

      Vymazat
  4. To chápu, přesto jeden bod desatera je úmyslně vypuštěn a druhý zaměněn a jelikož málo lidí (římskokatolíků)čte Bibli , o katechismu ani nemluvě, tak neví, že desatero se učí jinak než to přikázal Bůh. Např.
    1.V jednoho Boha věřiti budeš .... v jednoho boha veří v islamisté, takže v kterého boha, ale dáme-li verš 1. Nebudeš mít jiného boha mimo mne. Je jasné, že se mluví o Hospodinu, jak je o verš dříve "Bůh vyhlásil všechna tato přikázání: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne."
    Druhý velice důležitý bod desatera je úplně vynechán PROČ?
    2. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí.Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující . Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí,ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.
    10. bod jste rozdělili do bodu 9 a 10, aby tam ten chybějící bod desatera nechyběl.

    Můžete mi tedy vysvětli, kde je tedy velice důležitý bod č.2?

    Děkuji za vysvětlení

    OdpovědětVymazat
  5. kdohledanalezne:

    Já nevím, jak Vám, ale mně odpověď "Celý text podle bible bývá v katechismu i zveřejňován. Nejde proto o nějaké falšování nemístným vypouštěním." plně postačuje.

    Jinak jsem se setkal s poměrně rozšířeným mylným výkladem "Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí.Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit." - totiž že člověk nesmí udělat kupř. kříž, namalovat obraz kupř. Panny Marie nebo obraz svatých apod. Zde je míněno kupř. klanění se slunci, větru, ptákům, zvířatům atd. Přičemž "klanění zvířatům" tu už máme - stačí srovnat zákony na ochranu zvířat a zákony na ochranu lidí. A kupř. píseň "Chválím tě země má" nebo v poslední době protlačovaná píseň do liturgie "Voda má", která má být údajně katolickou modlitbou za vodu, jsou příklady zcela jasné, o čem tento Boží příkaz jasně mluví (o naprosto zcestném napodobování svátostí - kupř. křtu - nemluvě).

    OdpovědětVymazat
  6. Přikázání začínají v Ex 20,1: "Bůh vyhlásil všechna tato přikázání:Ex 20,2: "Já jsem Hospodin, tvůj Bůh: já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví." Ex 20,2 je shodné se Dt 5,6, ale je před ním jiný úvod. Výše daný první komentář citující bibli nezačíná: "Já jsem Hospodin..." , z něhož je I.přikázání "V Boha věřit", a tím jsou příkázání posunuta. Proto se zdá, že chybí 2. přikázání uváděné jako 3: "Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval." Katechismus jako oficiální výklad učení katolické Církve nepopírá záměr biblického textu slovy "Nevezmeš jméno Boží nadarmo" a vysvětluje je jako požadavavek svaté bázně Boží.

    OdpovědětVymazat
  7. Co se týče 2. přikázání - je to boj proti magii, se kterou je spojeno také zneužívání Božího jména (hebrejsky psané JHVH) k různým kultům, které nemají nic společného s bohoslužbou. Proto také od té doby Izraelité jména Božího užívali jen jednou do roka v chrámě (vyslovoval pouze kněz) a jinak psané litery vyslovovali jako 'adonaj'. Obdobně zní i výklad katecheticky předkládaného textu Desatera, které je upraveno po léta pro naše české potřeby. My Češi jsme totiž takovým kletím, u kterého doufáme, že na nás Bůh myslí (ale my přitom vyslovování nemyslíme na něho), dospěli snad možná i k horšímu stadiu, než v jakém byli Izraelité. A proto je nutné na to tímto způsobem poukázat. Nesmíte přeci opomenout 'inkulturaci' nauky víry, která je dnes hojně užívaným teologickým přístupem v misiologii, dogmatice a liturgice. Česká verze Desatera rozhodně takovou inkulturací je a drží se v našem prostředí již celá staletí.

    OdpovědětVymazat
  8. TomášPavel: Hradišťan jako mešní píseň? Nic proti, rád je poslouchám, ale to je čistá profanizace sakrální hudby a né její posvěcení. Kdyby měl Hradišťan zaznít uprostřed nedělní bohoslužby v mé farnosti, tak bych asi po zpěvácích na kůr něco hodil.

    OdpovědětVymazat
  9. Daniel: tak to je potřeba jezdit hojně po vlastech moravských nejlépe s nákladem něčeho, co nenadělá na kůru nepořádek. Profanace sakrální hudby je na velmi vysokém stupni a nikdo ze zodpovědných s tím nic nedělá, všemu je ponecháván tzv. "volný průběh" jako kdyby měla být liturgie včetně hudby podrobena a poplatná nějaké evoluci a nikoli podřízena Bohu a církevním pravidlům.

    OdpovědětVymazat
  10. Zodpovídat se budeme Bohu, pokud řekl ničím si Boha nezobrazit a my vidíme Ježíše všude na sochách a obrazech, tak jen kašleme na
    jeho příkaz.
    Jan 4,23-24 "Ale přichází hodina, ano, již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili. Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě.“ Toto je pravé uctívání.

    Bůh a Ježíš je v těch, kdo Ho přijali za svého Pána Jan 14,23 Jan 14,23-24 „Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova. A slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal. “

    Nestačí jen věřit, že je Bůh „Ty věříš, že je jeden Bůh. To je správné. I démoni tomu věří, ale hrozí se toho. “ Jakub 2,19 ale vyznat Ho „“Co však praví? ‚Blízko tebe je slovo, v tvých ústech a ve tvém srdci‘; je to slovo víry, které zvěstujeme. Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení, neboť Písmo praví: ‚Kdo v něho věří, nebude zahanben.‘“Římanům 10,8-11 nebo snad existuje jiná cesta k Otci Bohu? Vždyť to učil apoštol Pavel a já věřím právě jeho slovům, takže mám stejnou víru jako on.

    OdpovědětVymazat
  11. kdohledanalezne:
    A nebo také máte stejnou víru jako démoni, ne? „I démoni tomu věří, ale hrozí se toho." - taky by se to takto dalo dokázat.

    Kdyby namalování výjevů z Bible znamenalo porušování Božího příkazu, římskokatolická církev by to nikdy nedělala, stejně jako kříže apod. předměty. Jste na stejném omylu, který jsem popsal výše. Jde spíše o - pokud použiji termín se St. Zákona - zpodobnění zlatého telete a klanění se jemu namísto Bohu. To je pravá urážka Boha. Nikoli obraz či kříž, které vedou spíše k prohloubení zbožnosti, lásky a tím vztahu k živému Bohu. Mimochodem - „zlatému teleti" se dnes klaní hodně lidí. Stačí se jen dobře rozhlédnout okolo sebe a mít oči otevřené.

    Tak jen doufám, že se nebudete hrozit kupř. obrazu, který ukazuje třeba ukřižování Páně. To by skutečně nebyla víra, o které píšete „Vždyť to učil apoštol Pavel a já věřím právě jeho slovům, takže mám stejnou víru jako on.", ale právě ta druhá.

    OdpovědětVymazat
  12. Mým Pánem je Ježíš Nazaretský, za Něj se nestydím, ani ho nezapírám, sloužím mu a skrze Něj, On je mým Přítelem, Bohem i Králem.... kdybych má víra byla stejná jako mají démoni, prohlášení že Ježíš je mým Pánem a Spasitel by nebylo možné, nejenže to napíši, ale i vyslovím bez bázně a s radostíí v srdci, že se k tomu přiznávám, protože je psáno: 1. Korintským 12,3 "Proto vám oznamuji, že žádný, kdo mluví v Duchu Božím, neřekne: ‚Ježíš buď proklet,‘ a nikdo nemůže říci: ‚"můj" Pán Ježíš,‘ jedině v Duchu svatém."

    Zobrazování Ježíše v jakékoliv podobě je prodle Písma špatné, a je jedno na čem se usnesl jakýkilv lidský koncil, je psáno:
    "Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující . Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají. " 2.Moj 20,4-6
    TO NEMŮŽETE POPŘÍT... Proč tento bod není v desateru v Katechismu? Kdo a proč ho vynechal?

    Sochy Ježíše Krista ukřižovaného, jsou již zobrazením Boha....mimichodem, On na kříži nezůstal viset, ale vstal zmrtvých a sedí po pravici Boží!!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nemůže být Vaším přítelem někdo, o jehož učení šíříte veřejně těžké lži. Tím méně Bůh.

      Vymazat
  13. Vyznání víry, Apoštolské i Nicejsko-konstantinopolské / Symbolum Apostolicum et Niceo-constantinopolitanum

    Apoštolské vyznání víry

    Věřím v Boha,
    Otce všemohoucího,
    Stvořitele nebe i země.

    I v Ježíše Krista,
    Syna jeho jediného,
    Pána našeho;

    jenž se počal z Ducha svatého,
    narodil se z Marie Panny,
    trpěl pod Pontiem Pilátem,
    ukřižován umřel i pohřben jest;
    sestoupil do pekel,
    třetího dne vstal z mrtvých;
    vstoupil na nebesa,
    sedí po pravici Boha,
    Otce všemohoucího,
    odtud přijde soudit
    živé i mrtvé.

    Věřím v Ducha svatého,
    svatou církev obecnou,
    společenství svatých,
    odpuštění hříchů,
    vzkříšení těla
    a život věčný. Amen.

    Symbolum Apostolicum

    Credo in Deum,
    Patrem omnipotentem,
    Creatorem caeli et terrae.

    Et in Iesum Christum,
    Filium eius unicum,
    Dominum nostrum;

    qui conceptus est de Spiritu Sancto,
    natus ex Maria Virgine,
    passus sub Pontio Pilato,
    crucifixus, mortuus, et sepultus;
    descendit ad inferos,
    tertia die resurrexit a mortuis;
    ascendit ad caelos,
    sedet ad dexteram Dei,
    Patris omnipotentis,
    inde venturus est iudicare
    vivos et mortuos.

    Credo in Spiritum Sanctum,
    sanctam Ecclesiam catholicam,
    sanctorum communionem,
    remissionem peccatorum,
    carnis resurrectionem
    et vitam aeternam. Amen.
    Nicejsko-konstantinopolské

    Věřím v jednoho Boha,
    Otce všemohoucího,
    Stvořitele nebe i země,
    všeho viditelného i neviditelného.

    Věřím v jednoho Pána
    Ježíše Krista,
    jednorozeného Syna Božího,
    který se zrodil z Otce
    přede všemi věky:

    Bůh z Boha, Světlo ze Světla,
    Pravý Bůh z Pravého Boha,
    zrozený, nestvořený,
    jedné podstaty s Otcem,
    skrze něhož všechno je stvořeno.

    On pro nás lidi
    a pro naši spásu
    sestoupil z nebe,
    skrze Ducha svatého
    přijal tělo z Marie Panny
    a stal se člověkem.

    Byl za nás ukřižován,
    za dnů Pontia Piláta,
    byl umučen a pohřben.
    Třetího dne vstal z mrtvých
    podle Písma.
    Vstoupil do nebe,
    sedí po pravici Otce.

    A znovu přijde, ve slávě,
    soudit živé i mrtvé
    a jeho království bude bez konce.

    Věřím v Ducha svatého,
    Pána a Dárce života,
    který z Otce i Syna vychází,
    s Otcem i Synem je zároveň
    uctíván a oslavován
    a mluvil ústy proroků.

    Věřím v jednu svatou,
    všobecnou apoštolskou Církev.

    Vyznávám jeden křest
    na odpuštění hříchů,
    očekávám vzkříšení mrtvých
    a život budoucího věku. Amen.

    Nicaeno-Constantinopolitanum

    Credo in unum Deum,
    Patrem omnipotentem,
    factorem cæli et terræ,
    visibilium omnium et invisibilium.

    Et in unum Dominum
    Iesum Christum,
    Filium Dei unigenitum,
    et ex Patre natum
    ante omnia sæcula.

    Deum de Deo, Lumen de Lumine,
    Deum verum de Deo vero,
    genitum non factum,
    consubstantialem Patri,
    per quem omnia facta sunt.

    Qui propter nos homines
    et propter nostram salutem
    descendit de cælis.
    Et incarnatus est de Spiritu Sancto
    ex Maria Virgine,
    et homo factus est.

    Crucifixus etiam pro nobis
    sub Pontio Pilato,
    passus et sepultus est,
    et resurrexit tertia die,
    secundum Scripturas,
    et ascendit in cælum,
    sedet ad dexteram Patris.

    Et iterum venturus est cum gloria,
    iudicare vivos et mortuos,
    cuius regni non erit finis.

    Et in Spiritum Sanctum,
    Dominum et vivificantem,
    qui ex Patre filioque procedit.
    Qui cum Patre et Filio simul
    adoratur et conglorificatur
    qui locutus est per prophetas.

    Et unam, sanctam,
    catholicam et apostolicam Ecclesiam.

    Confiteor unum baptisma
    in remissionem peccatorum.
    Et expecto resurrectionem mortuorum,
    et vitam venturi sæculi. Amen.

    OdpovědětVymazat

Poskytuji prostor k otevřené diskusi, která povede
k přijetí a upevnění pravé katolické víry.


Bludné nekatolické názory se ve velké míře a bez ochoty nápravy projevily např. u článků "Mariánský život"
a "Démonologie" a nadále nebudou zveřejňovány právě
z tohoto důvodu.