Křest a pokání

        Tridentský koncil v kánonu 10 o křtu učí: "Pokud někdo tvrdí, že všechny hříchy spáchané po křtu se pouhou vzpomínkou a vírou přijatého křtu buď odpouštějí, nebo se stávají lehkými, anathema sit." Jan Křtitel je Spasitelem ohodnocen takto: „Mezi těmi, kdo se narodili ze ženy, nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel.“(Mt 11,11)“ Tento Jan Křtitel má u svého jména křest a pokřtil i Pána Ježíše. Šlo o křest pokání na odpuštění hříchů, jak máme v evangeliu sv. Marka 1,4. Je spojení mezi křtem a pokáním a v příkazu o přijetí svátosti oltářní a svátosti pokání jednou za rok je spojení mezi svátostí oltářní a pokáním. Vzhledem k tomu, že podávání svátosti oltářní(Eucharistie) na ruku se vysvětlovalo starokřesťany, je vhodné si klást otázku, zda se koná i pokání podle starokřesťanů.

       Ze života prvních křesťanů jsou  záznamy  o jejich pokání.  Při pokání veřejném je bylo vidět stát venku před kostelem v žínici, s popelem na hlavě a prosící na kolenou věřící, kteří jdou okolo do kostela, aby se za ně pomodlili. Ten, kdo bral Boží jméno nadarmo dostal jako pokání postit se o chlebě a vodě 7 dní. Kdo se vypravil pro radu k věštcům a čarodějům, musel dělat pokání 7 let. Za těžkou práci v neděli, i krátkou, se dělalo pokání 3 dny. Za mluvení  během mše svaté bylo nařízeno se postit o chlebě a vodě 10 dní. Kdo porušil jeden den postní doby, musel se za to postit 7 dní. Pokud někdo místo bohoslužby v neděli nebo svátek tančil, dělal pokání 7 let.  Za vysmívání biskupovi nebo knězi, za posměch hlásané nauce víry bylo nařízeno 40 dní pokání. Jestliže zemřelo vinou rodičů dítě bez křtu, bylo jim uloženo 3 roky pokání. Za strojení a chození na bály v době postní byly nařízeny 3 roky pokání. Pokud se mladík nebo děvče oddávali nebezpečným tancům, bylo jim nařízeno dělat pokání po tři léta a při zopakování tohoto přestupku jim bylo pohroženo klatbou.  Děvče, co se dopustilo hříchu s ženatým mužem, dělalo pokání 10 let... Z Kající knihy Bedy Ctihodného: „Kdyby někdo opilý nebo přejedlý vyvrhl Eucharistii a byl laik kaje se 40 dní, duchovní nebo mnich se kaje 70 dní a biskup se kaje 90 dní.“.
     Kánon 11. I. nicejského koncilu z roku 325 má o pokání: "Ohledně těch, kdo odstoupili od víry bez donucení a ne z důvodu odnětí majetku nebo nebezpečí nebo něčeho podobného, jak se dálo v době pronásledování Licinia, sněm rozhodl projevit milost i když nejsou hodni lidumilnosti; ti, kdo se budou opravdově kát, jako věřící stráví tři roky mezi těmi, kdo naslouchají čtení Písma a sedm let nechť v chrámu poklekají, žádajíce omilostnění, a dva roky nechť se účastní s lidem modliteb mimo přijímání svatých svátostí."

      Na příkladu pokání starokřesťanů budoval sv. Jan Vianney pokání svátostné. Tento farář arský ještě několik dní před smrtí strávil ve zpovědnici 16 hodin. Ve svých promluvách obšírně vysvětloval podstatu svaté zpovědi i to, kdy se lidé zpovídají špatně: „Za prvé tehdy, když ze studu nebo ze strachu dobrovolně skrývají své hříchy, zamlčují souvislosti nebo umenšují počet těžkých hříchů. Za druhé, když zpytování svědomí dělají ledabyle, když nemají opravdovou lítost a pevný úmysl napravit se. Za třetí tehdy, když si vyhledávají co nejmírnější zpovědníky, jen aby vyloudili rozhřešení. Za čtvrté, když nenapravují způsobené křivdy. Za páté, když po zpovědi zamýšlejí setrvávat v hříchu, např. nenapravitelní lichváři, náruživý chlípníci, ti, kteří nezmění vyzývavý způsob života, ti, kteří pobývají v domech, ve kterých se setkávají s osobami žijícími špatně, náruživý opilci, ti, kteří nadále žijí v hněvu a nenávisti nebo špiní dobré jméno bližního. Za šesté se lidé zpovídají špatně, když svátost oltářní přijímají bez vhodné přípravy, protože neznají základní pravdy víry. Kdybyste měli jakoukoli pochybnost v některém z těchto bodů, běžte do sebe a nepravte dřívější špatné zpovědi.“  

sv. Jan Křtitel

      Modlitba starokřesťana sv. Augustina ukazuje směr k dobrému předsevzetí: „Přistupuji, Pane, k studnici milosti, abych obmyl poskvrněnou duši svou v nejdražší Krvi tvé. Co je platno se umývat, když se zas smoly chci dotýkat?  Co platno pokání, když se nemíním nečistoty varovat? O pohanském králi(Alexandr Veliký) se dovídáme, že nechtěl ani pohlédnout na zajatou rodinu přemoženého krále, aby ho sklíčenost jeho dcer nesvedla k hříchu, a já, učedník tvůj, vyzbrojen pomocí a milostí shůry nemám tolik pevnosti, co onen pohanský vládce? Tys nedovolil pochovat otce tomu, jehož jsi zval k svému následování (Lk 9kap.), a já si namlouvám, že je možno sloužit tobě a zároveň hovět vášni? Pohané obrácení od apoštola tvého spálili ohromné množství drahých knih (Skt 19), jež byly nebezpečné čistotě a víře, Marie Egyptská se z pouti nevrátila domů, na místo hříchu, nýbrž odešla na jordánskou poušť, aby konala pokání v samotě, o hladu, žízni a v zimě. Marie Syrská opustila dům hříchu té noci, kdy se jí tvá milost dotkla, zanechavši tam majetek a všechno, co měla, o jednom rytíři (Rougemont) čtu, že rozbil svůj nejdražší meč, jenž mu byl podnětem k hříchu a mně je těžko ti slíbit, že se chci hříchu i příležitosti k němu vždy vyhnout? Pohanská dívka(Theano) si dala vyříznou jazyk, aby snad neprozradila s mukách svěřené tajemství, a mně je těžko odvrátit oko nebo ruku od předmětu a nohu od místa, jež je mi podnětem hříchů? Abych měl pevnou jistotu, že bude platné přijetí svátosti, k němuž se chystám, činím předsevzetí pevné a opravdové, že se chci varovat hříchu i příležitosti k  němu, především pak... Ty pak, přemilý Spasiteli, rač být nyní ke mně tak milostiv, jak upřímné je mé předsevzetí a jak dobrá je má vůle. Jakou měrou měříme my, takovou bude odměřeno nám, a jak doopravdy to myslíme se svým předsevzetím, tak dalece nám odpustíš naše provinění .“