čtvrtek 12. července 2012

Teilhard de Chardin


    Názor na Teilharda de Chardin se různí, a proto je správné poukázat na daná fakta. Přirozený lidský zájem o nové věci je jedním z důvodů zájmu o T.Chardina(+ 1955). Jeho kredit je značný díky tomu, že v terénu jako badatel při vykopávkách předčil nápadně své kolegy. V jeho psaném díle se pak mísí tyto objevy vědy s jeho vizemi vývoje lidstva a vesmíru, které bohužel neoznačuje jako pracovní hypotézy. Při básnicky laděném díle je pak čtenář vtažen do myšlenkových pochodů a závěrů, které jsou dvojznačné a zčásti bludné. V době socialismu byla  díla tohoto jezuitského kněze  v Československu  k sehnání a tudíž přijatelná oproti dokumentům katolické Církve z Říma jako encykliky. 
   Základní myšlenka T.Chardina je „pokřtění“ evoluce a píše k tomu toto: „Kristus se stává plamenem lidského snažení. On se projevuje jako podoba víry, která je moderním potřebám nejvíce přizpůsobena – náboženství pokroku, náboženství pozemského pokroku, ano odvažuji se říci: náboženství evoluce.“ 
   „Věříš v evoluci?“ – tak jdi za Chardenem a on tě pokřtí. Tato snaha všechno pokřtít má dnes výraz i v tom, jak se křtí knihy, lodě, nové CD apodobně. Církevní tradice zvažuje podmínky křtu jen u lidí a velí k opatrnosti pokřtít každého. I pokud říká, že věří v Boha. O Darwinovi je známo, že byl „věřící“. To, že jeho víra nestačí na křest ukazuje odpověď Darwina na otázku, co si myslí o Kristu. Darwin odpověděl: „Čtyřicet let se zabývám studiem červů. Na studium Krista jsem zatím neměl čas.“ Podobné je možné vypozorovat u evolučních teologů a jejich žáků: „Pro studium červů a přemýšlení nad miliony let vesmíru nemám na Krista čas.“ Odmítnout křest lidí takového životního zaměření je povinnost. 
   V jednom dopise Chardina čteme: „Jak mám ve zvyku říkat, syntéza křesťanského Boha (Boha shora) a marxistického boha (boha zpředu) jediným bohem, jemuž se můžeme od této chvíle klanět v duchu a v pravdě.“ Je evoluční Ježíš Kristus tím, o němž se vyznává ve „Věřím v Boha“, že přijde soudit živé i mrtvé? Tato slova o syntéze marxismu a křesťanství je duchovní guláš podobný New Age. Jde o přání něčeho, co nemůže být solidně vysvětleno a obhájeno. 
    T.Chardin byl člen řádu jezuitů a jejich zakladatel sv. Ignác z L.píše v "Pravidla církevního smýšlení č. 15" : „Nesmíme mluvit ze zvyku mnoho o předurčení, nýbrž, jestliže se nějak a někdy o něm promluví, mluv se tak, aby prostý lid neupadl do nějakého bludu, jak někdy upadá a říká: „Zda mám být spasen či zatracen je již určeno a (ani) pro mé dobré nebo zlé skutky to již nemůže být jinak a přitom malátnějí a oddávají se nedbalosti ve skutcích, které napomáhají ke spáse a duchovnímu prospěchu jejich duší.“ 
   V době sv. Ignáce byla živá myšlenka předurčení a je-li v naší době živá myšlenka evoluce, lze na ni užít obměnu slov sv. Ignáce: „Nesmíme mluvit ze zvyku mnoho o evoluci, nýbrž, jestliže se nějak a někdy o evoluci promluví, mluv se tak, aby prostý lid neupadl do nějakého bludu, jak někdy upadá a říká: „Zda mám být spasen či zatracen je neseno evolucí a (ani) pro mé dobré nebo zlé skutky to již nemůže být jinak a přitom malátnějí a oddávají se nedbalosti ve skutcích, které napomáhají ke spáse a duchovnímu prospěchu jejich duší.“ 
    Kniha „Trojský kůň ve městě Božím“ od Dietricha von Hildebranda byla doporučena 8.12.1970 oficiálním vatikánským deníkem. Autor tam píše o svém setkání s T.Chardinem: „Když pak v našem rozhovoru došlo na sv. Augustina, zvolal prudce: „Nezmiňujte se o tomto nešťastném člověku, zkazil všechno tím, že zavedl nadpřirozeno...tato kritika sv. Augustina – největšího to ze všech církevních Otců – prozrazovala Teilhardův nedostatečný smysl pro intelektuální a duchovní velikost.“ Svatý Augustin je nazýván „doktor milosti“ a mezi šest základních pravd víry patří: „Milosti Boží je ke spáse nevyhnutelně potřeba.“  
   T.Chardin řekl: „Svět bude patřit tomu, kdo mu dá naději.“ O jakou naději jde? Jde o naději postavené na Boží milosti? John Courtney Murray, americký teologický radikál, jeden z tzv. „periti“ (poradců) II. Vatikánského koncilu a význačný spoluautor koncilové deklarace o náboženské svobodě „Dignitatis Humanae“ se ještě před koncilem netajil svým členstvím v zednářské lóži a v tisku napadal Řím a papeže za jejich protizednářský postoj. Nadšeně hlásal „spolupráci katolíků a zednářů“ a vyzýval kněze i laiky ke vstupu do lóží. Dosvědčuje Teilhardovo členství v zednářské lóži. To je důvod nikoli k radosti a naději (Gaudium et spes), jak se nazývá jedna konstituce II. Vatikánského koncilu, ale ke smutku a úzkosti, jak konstituce Gaudium et spes pokračuje. 
   Obavy ze zednářů vyjádřil papež Lev XIII. v encyklice Humanum genus. V části „Naturalismus v zednářské praxi“ píše: „Je pak jádrem učení naturalistů, jak již samotné jméno dostatečně naznačuje, že lidská přirozenost a lidský rozum mají být učitelem a svrchovaným pánem ve všech věcech. Podle toho se buď pramálo starají o své povinnosti vůči Bohu, nebo je podvracejí neurčitými a bludnými názory. Úplně potírají Boží zjevení, neuznávají žádné náboženské dogma, žádnou pravdu, kterou by neobsáhla lidská chápavost, žádného učitele, jemuž by se slušelo věřit pro vážnost jeho úřadu. Poněvadž je pak jedinečným a jen katolické Církvi vyhrazeným úkolem plně obsáhnout a neporušeně uchovat učení od Boha přijaté i vážnost Učitelského úřadu s ostatními nadpřirozenými prostředky k spáse, proto se proti ní obrací největší hněv a nápor protivníků.“ 
   Důležitost modlitby, obrácení a pokání ze spisů P.T.Chardina nevyčteme, protože naturalisté a evolucionisté toto nepotřebují. A toto je třeba chránit jako oko v hlavě. Panno Maria, přemožitelko všech bludů, oroduj za nás!

5 komentářů:

  1. Ano, ano milé děti evoluce je fuj a kdo říká něco jiného půjde do pekla.

    OdpovědětVymazat
  2. Ono jde v první řadě ne o evoluci jako takovou (která ostatně byla, je a zřejmě zůstane pouze hypotézou), ale o víru v evoluci, tedy o evolucionismus. Ano, kdo je evolucionistou, ten nemůže být zároveň křesťanem, a tedy má velkou šanci, že půjde do pekla, protože od pekla nás zahraňuje pouze nadpřirozená víra v Ježíše Krista a ne víra v lidská učení, potažmo falešné proroky. A že byl T.de Ch. jedním z moderních falešných proroků není těm, kdo znají základy katechismu, neznámo. Ostatně stále platí monitum Svatého stolce na jeho díla (což samozřejmě jeho "tovaryšové" vůbec nezohledňují).

    OdpovědětVymazat
  3. Hildebrand byl tehdy asi jediným, kdo De Chardinovo učení demystifikoval a označil jej za blázna. V knize Trojský kůň ve městě Božím věnoval jen de Chardinovi třicetistránkový závěrečný referát (zde jeho celý text: http://www.distance.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=6&idc=206&Itemid=57). Jak to bylo s de Chardinovým členstvím v lóži nevím. Jeho myšlenky, které však pořád nutili k časnému přijetí Parusie značně ovlivnili podzemního kněze a následně nedovoleněnvysvěceného biskupa Felixe ("infelixe") Davídka, který si získal mnoho de Chardinových spisů z toho mála, co se do Československa dostalo a snažil se jeho teorii provést v praxi, protože narozdíl od de Chardina měl zcela volnou ruku v utváření vlastního společenství, do kterého mu nemohl mluvit žádný ordinář a dokonce ani papež. Způsob, jakým vedl Davídek podzemní církev nám jen dotvrzují závěry tzv. "Kobeřického synodu" v r. 1970, kdy ostatní jím vysvěcení biskupové se postavili otevřeně v odpor proti jeho praxi a návrhu svěcení žen na kněze, protože to brali jako věc, která byla i tehdy v církevní praxi a Magisteriu nepřípustná. Davídek však stále se snažil urychlti směřování církve k Parusii, až si svým nočním životem poničil své již tak zničené zdraví. Umřel roku 1988 v Brně u Javorů několik měsíců poté, co utrpěl vážné zranění po pádu ze schodů a odmítl lékařskou pomoc s tím, že on sám je lékař, takže si poradí. Lidé bez lékaře často zbytečně umírají a duše bez pomoci Boží často hynou peklu, protože se odmítají obrátit.

    OdpovědětVymazat
  4. Z bovel.blog.cz a článku "Nové město" Chiary Lubichové: Dalším vrcholem byla úvodní řeč zakladatelky hnutí Chiary Lubichové na téma kongresu Za novou společnost'."
    Tato dáma, nezúčastněnými pozorovateli zdvořile označovaná za poněkud exaltovanou, se k tématu New Age mj. vyjádřila těmito slovy: "Člověk, který pracuje na výstavbě pozemského města, může už nyní vybudovat cosi nepomíjivého. Svým úsilím může napomáhat výstavbě 'nových nebes' a 'nové země' (2. Petr 3, 13), která ho očekávají. Nemůžeme snad s veškerou vážností pomýšlet na nové lidstvo, je-li s námi ten. který řekl: 'Hle, obnovuji všechno' (Zj 21. 5)… Svým duchem, jímž prodchnul naše hnutí 'Nová společnost', nám současně Bůh svěřil nesmírnou sílu. Nechceme naše bližní zklamat, a proto musíme odvážně vyrazit směrem k tomu, což jistě bude - když to chce Bůh, a chceme-li to i my - společností roku 2000, 'společností ve znamení lásky'…" Jak vidět podobají se slova Chiary Lubichové až neskutečně nejen výrazivu Teilharda de Chardin, ale také zednářů. Je vcelku lhostejné, zda Lubichová věděla nebo ne, komu patří slova, která používala, když mluvila o "výstavbě pozemského města" (!), o myšlence "nového lidstva" nebo letopočtu 2000 ze slovníku New Age - rozhodující zde byl a je fakt, že neúchylně sleduje jeho strategii."

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Upřesňuji - nikoli bovel.blog.cz, ale bovepul.blog.cz, resp. odkaz na celý článek je tento:
      http://bovepul.blog.cz/0808/nove-mesto-chiary-lubichove

      Vymazat

Poskytuji prostor k otevřené diskusi, která povede
k přijetí a upevnění pravé katolické víry.


Bludné nekatolické názory se ve velké míře a bez ochoty nápravy projevily např. u článků "Mariánský život"
a "Démonologie" a nadále nebudou zveřejňovány právě
z tohoto důvodu.