Korán je sepsán od jediného muže, Mohameda. Mohamed zemřel v roce
632 po Kristu. Jsou v něm věci naprosto slučitelné s křesťankou vírou
jako úvod, sura(kapitola) 1: „Ve jménu Boha nejvýše milosrdného. Chvála Bohu
pánu všeho míra, nejvýše milosrdnému, jenž má v moci den soudu! Tebe ctíme
a tebe o pomoc vzýváme. Veď nás správnou cestou, cestou těch, jimž jsi byl
milostiv, a ne těch na něž se hněváš a kteří bloudí.“
Mohamed žil celá staletí po době postav, o
nichž je bible.
Sura (kapitola) 74 má slova odsouzení pro ty, kdo tvrdí, že to, co je v
koránu je opsáno z bible: „Až zazní hlas trouby, to bude pak těžký den, zvláště
pro nevěrce těžký…Ale poženeme je na horu pekelného ohně, protože vymýšlel a sestavil hanlivé výroky o koránu. Proklet budiž!…ukázal
svoji pýchu. A řekl: Tento (korán) je
jen výplodem kouzelnictví, a to ještě
odjinud vypůjčeným! Jsou to zajisté jen slova pouhého člověka.“
Bible píše o prorocích, Ježíši Kristu a apoštolech, jak své poslání
doložili mocnými činy neboli zázraky. Mohamed své učení takto nedoložil a na
tuto výtku odpovídá sura 13,45:
„Nevěrci říkají nejsi poslán od Boha.“ Odpověz: „Bůh dostačí jako svědek můj a
váš a on to je, jenž zná knihu.“ Sura
21,5: „Avšak oni říkají (o koránu): „Je to snůška zmatených snů. Ano, on
(Mohamed), si jej vymyslil, vždyť je básníkem. Ať přijde k nám s nějakým
zázrakem, jako byli posláni dřívější poslové.“
Korán nařizuje odmítat podstatu křesťanství s vírou
v Nejsvětější Trojici a božství Ježíše Krista, sura 4,169: „Vyznavači
písem, nepřestupujte zákona ve svém náboženství a neříkejte o Bohu, leč pravdu.
Neboť Ježíš, syn Mariin, je posel o Boha a Slovo jeho, jež vložil do Marie a
duch od něho. Věřte tedy v Boha a jeho posly a neříkejte „Tři“ Neboť Bůh
je Bůh jeden. Povznesen je nad to, aby měl syna. Jemu náleží, co je na nebi a
na zemi a Bůh je sám dostatečný ochránce.“ Sura 5,19 mluví o křesťanech jako
nevěrcích takto: „Nevěrci jsou, kteří říkají: „Mesiáš, syn Mariin, je jistě
Bůh…“ Pro jistotu je toto tvrzení
opakováno, sura 5,75: „Nevěrci byli, kteří řekli: „Jistě Mesiáš, syn Mariin, je
Bůh.“ Sura 5,20: „A říkají židé i křesťané: „My jsme dítka a miláčkové Boží.“
Řekni: „A proč vás trestá za vaše hříchy?“
Sura 5,76 žádá tyto tresty: „Zloději a zlodějce utněte ruce; je to odplatou
za to, čeho se dopustili a příkladným trestem od Boha. A Bůh je silný a
moudrý.“ To, že se tato slova přenáší do politiky a jednání je známo. Není třeba
pochybovat, že tak tomu u celého koránu. Sura
5,38-40: „Ó, vy věřící, bojte se Boha a snažte se dostati k němu blízko a
bojujte za jeho náboženství, abyste byli šťastni. Kteří neuvěří, i kdyby měli
všechno, co je na zemi a ještě jednou tolik, aby se tím vykoupili od trestu
v den vzkříšení, nebylo by od nich přijato, a čeká je trest plný bolesti.
Budou se chtít dostat z pekelného ohně, ale nedostanou se z něho, i
čeká je věčný trest.“. Islám se šíří často násilím. Je to dáno
surou 3,158-9: „Budete-li usmrceni v boji za pravé náboženství
anebo zemřete-li, odpuštění od Boha a milosrdenství jistě lepší než to, co
shromažďujete. Zemřete-li anebo budete-li usmrceni, jistě u Boha se
shromáždíte.“ Tyto směrnice tvoří
základ pro vraždění všech, kdo nepřijmout islám. Neustále o něm slyšíme zvláště
z islámských zemí.
Tam, kde ještě není islám dost silný, tam podle sury 9,30 se spokojí s tím, že
z neislámců jsou lidé druhé kategorie: „Bojujte proti těm, kteří nechtějí
uvěřit v Boha a v den posledního soudu...dokud nebudou platit daně
sami a nebudou uvedeni v poddanství.“
„Mírumilovnost“ na neislámce přímo vane ze sury 9,4-6: „A
zvěstuj nevěřícím bolestiplný trest, vyjímajíce ty modláře, s nimiž jste
uzavřeli smlouvu a kteří vám v ničem neškodí a nikoho proti vám
nepodporují. Zachovávejte tedy smlouvu s nimi do jejich (určené) doby, neboť
Bůh miluje ty, kteří se ho bojí. A když uplynou měsíce, v nichž není vám
dovoleno proti nim bojovat, pobíjejte modláře, kdekoliv je naleznete, zajímejte
je, obkličte je a číhejte na ně na všech vhodných místech! Obrátí-li se však a
konají-li modlitby a dávají-li almužnu, nechte je volně odejít po jejich cestě,
neboť Bůh odpouští a je milosrdný.“ Sura 2,146: „Viděli jsme tvoji tvář obrácenou k nebi, avšak obrátíme
tě do směru, s nímž budeš spokojen. Obracej svou tvář směrem ke svaté
mešitě. Ať jste kdekoli obracejte svou tvář při modlitbě směrem k ní.“
Nutnost učení islámu zkoumat a křesťanství obhájit nastala během jeho
šíření. V roce 851 císař Michal poslal Konstantina (Cyrila), pozdějšího věrozvěsta
Slovanů, aby blízko Bagdádu obhájil víru křesťanů, zvláště
Nejsvětější Trojici. Konstantin ve své disputaci užil i suru 19,17
z koránu: „Tak
to přece říká a učí i Váš prorok
Mohamed. Sám podává svědectví když píše: „Poslali jsme svého ducha k panně s přáním, aby
porodila.“ Z tohoto Mohamedova citátu vám předkládám důkaz o Boží
Trojici.“
Cyril a Metoděj byli mniši a tento způsob života korán neuznává
v suře 9,32: „Uznávají kromě Boha své kněze a mnichy za své Pány a Krista,
syna Mariina.“ Arcibiskup Cyril Vasil 5.7.2011 v Nitře kázal takto: „Svatí Cyril a Metoděj nejsou jen zajímaví pro jejich přínos pro evangelizaci
Slovanů. Ještě před příchodem k našim předkům se stali protagonisty i
kulturně-politického střetu s islámským světem. Jejich zkušenost je
zajímavá už proto, že problém kulturní, politické a duchovní schopnosti (anebo,
žel, spíš neschopnosti), odpovědět adekvátním způsobem na expanzi islámu, na
jeho demografické, politické a kulturní výzvy je jednou z naléhavých
otázek, které stojí před dnešní Evropou. Možná na Slovensku si tento fenomén
ještě dostatečně neuvědomujeme, ale je jen otázkou času, kdy s ním budeme
i my velmi konfrontovaní. Byzantská říše, občany které byli sv. Cyril a
Metoděj, po staletí čelila podobným problémům – nakonec v tomto soupeření
podlehla a byla vymazaná z mapy světa. Životopis Konstantina nám
dosvědčuje, že sv. Cyril, během své mise k Arabům nevstoupil na půdu
politické polemiky, ale přenášel diskusi do oblasti morálky a teologie,
dokazujíce morální, duchovní a doktrinální převahu Kristova zákona. Dnešní tzv.
Západní svět se pokouší demokratizovat více tradičních islámských zemí exportem
demokracie na křídlech stíhaček a za zvuku bomb, dokazující však takto jen
svoji vojenskou převahu, ale už se neodváží nabídnout, jako pramen obrody pro
všechny národy a kultury křesťanský pohled na člověka a jeho důstojnost. Sv.
Cyril při své misi mezi Araby takovou obavu neměl a z jeho slov,
zaznamenaných životopiscem můžeme cítit ideu univerzalismu a bourání bariér ve
jménu naší spolupatřičnosti do rodiny Božích dětí, které skrze Krista,
v Duchu Svatém vzdávají skutečný kult Bohu-Otci. Tento univerzalismus
vychází z Kristova poselství a proto překonává rozličnost jazyků, ras,
národů a politických seskupení.“
Po vzoru sv. Cyrila a Metoděje znát názory svého ideového protivníka a obnovit tradiční modlitbu
k Nejsvětějšímu Srdci Páně za ty, kdo jsou pohříženi
v temnotách modloslužby nebo islámu je více než potřebné.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poskytuji prostor k otevřené diskusi, která povede
k přijetí a upevnění pravé katolické víry.
Bludné nekatolické názory se ve velké míře a bez ochoty nápravy projevily např. u článků "Mariánský život"
a "Démonologie" a nadále nebudou zveřejňovány právě
z tohoto důvodu.