sobota 10. prosince 2011

Kancionál měnící katolicismus

      O změně katolicismu skrze kancionál je možné hovořit při jejich porovnání a zjištění změn, které obsahují.

      Cyrilometodějský kancionál(CMK) z roku 1968 se modlí zpěvem za zemřelé takto: „Odpočiňte v pokoji, po boji, věrné dušičky…Kriste pro svou drahou Krev odlož již svůj přísný hněv, přísný hněv.“  A k Panně Marii: „Zdráva buď, Královno, ztiš Boží hněvy, vzdycháme vyhnaní synové Evy, Syn Tvůj nás vykoupil, milosti plná, nechť jeho krví nám smazána vina.“
      Kancionál, společný zpěvník českých a moravských diecézí z roku 1990(SZ) se modlí zpěvem takto: „Odpočiňte v pokoji, po boji, duše věřících…Kriste pro svou drahou krev zesnulým svou lásku zjev, lásku zjev.“  A k Panně Marii: „Slyš mocná Královno, prosebné zpěvy, jimiž tě vzývají synové Evy! Za ně se přimlouvej  u svého Syna, ať jeho krví je smyta z nich vina“
      Očistec je tak písněmi z místa, kde se projevuje   Boží hněv(CMK) změněn na místo, kde se  projevuje Boží láska(SZ), což při zvětšujícím se  počtu lidí, co umírají bez svátostí a dobře připraveni na věčnost je zdánlivě útěšné.   SZ vypouští slova o „věrných“, což při nevěře manželské i náboženské je rovněž zdánlivě útěšné.   Přísný očistec předkládá  mariánská píseň „K nebesům dnes zaleť písní“ (CMK)  takto v 8.sloce: „V očistci též, Máti drahá, slitovně se k dítkám znej, přímluvy své užij práva, z plamenů jim pomáhej! Vzejdi hvězdou v temnot kraji, ukrať bolest očistnou, bychom s Tebou brzy v ráji, pěli píseň vítěznou“.  Reálnou možno věčného zavržení vyjadřuje 3.sloka: „Kolik duší zlobou pekla zmírá denně v hříších svých, pro které kdys darmo tekla, drahá krev z ran Kristových!“  Tyto sloky SZ vypouští; asi proto, že rozjímavě zpívat o krutém očistci a možnosti zavržení se nepovažuje za  aktuální, což vzhledem k tomu, že lidé umírají více ve hříších než v době vydání z roku 1968 je, jak již bylo řečeno, zdánlivě útěšné. SZ vypouští litanie za zemřelé, které obsahuje CMK.  Podle zásady lex orandi – lex credendi vidíme, že se v  očistec a peklo věří odlišným způsobem čili méně a v nebe snad dokonce více.
      CMK se modlí za sjednocení Církve a zmiňuje se o  papeži: Kněz: „Já pravím tobě, ty jsi Petr, to je skála.“ Věřící: „A na té skále vzdělám Církev svou.“  SZ má tuto neurčitou prosbu: „Za takovou jednotu, jak ty ji chceš a těmi prostředky, jak ty je chceš.“  Tuto neurčitou prosbu se mohou katolíci modlit tak, že uznávají papeže jako předchozí generace katolíků  a tato slova mohou vyslovovat i nekatolíci tak, že papeže odmítají jako jejich předchozí generace. Všichni vyslovují stejná slova, ale rozumí jim odlišně a jednota srdcí mezi nimi není.
      Pokud jde o modlitební zmínku jiných náboženství, tak  zjistíme rozdíl mezi SZ, CMK z r.1968 a CMK z roku 1953, kde je zásvětná  modlitba k nejsvětějšímu  Srdci Pána Ježíše: „Budiž Králem všech těch, kteří jsou dosud pohřízeni v temnotách modloslužby nebo islamu, a nezdráhej se přivést je do svého světla a království. Shlédni konečně milosrdnýma očima na dítky onoho národa, jenž tak dlouho byl lidem vyvoleným; a krev, která kdysi na ně byla svolávána, sestoupiž nyní i na ně jakožto očistný proud vykoupení a života.“  Tato odlišné modlení  kancionálů odlišně vypovídá o příslušnosti ke katolické Církvi a nekřesťanským náboženstvím. I toto souvisí s výhledem do věčnosti a rozdílu, kdy z mimořádné cesty spásy v jiných náboženstvích před II. Vatikánským koncilem  je po II.Vatikánském koncilu  cesta řádná. Z hlediska života na zemi věci můžeme převést na manželství. Podle modliteb CMK z roku 1953 je cesta spásy ohrožena vstupem do manželství s osobou jiného než katolického vyznání. Při modlitbě SZ se může objevit tvrzení, že manželstvím s osobou jiného než katolického vyznání nastane  obohacení s možností vzájemného dialogu a pokud nastane ztráta katolické víry rozhodně nenastane ztráta spásy.
     SZ oproti  CMK z roku 1968 vypouští fatimskou vložku: „Pane Ježíši, odpusť nám naše hříchy, uchraň nás pekelného ohně a přiveď do nebe všechny duše, zvláště ty, které tvého milosrdenství nejvíce potřebují.“  Jistotu nebe nikoli především  pro toho, kdo žije jako vzorný katolický křesťan  uvedené změny modliteb   zvětšují pro nevěrné katolické křesťany, křesťany nekatolického vyznání i příslušníky jiného náboženství.  Dostat se do pekla se jeví jako obtížné, ne-li nemožné, tak proč se ještě modlit fatimskou vložku?
       Při modlitbě křížové cesty vypouští SZ u modlitby křížové cesty: „Chceme získat všechny odpustky, jimiž je tato pobožnost obdařena.“ U křížové cesty s písní „Lide můj, slyš nářek Pána svého“ vypouští(mimo jiné): „Milosrdný Bože, naplň duši mou spasitelnou bázní. Ať se bojím Tvého soudu.“ „Nechtěli se rázně vyhýbat příležitosti ke zlému.“ „Ochraňuj nás od nečisté chtivosti a chamtivosti.“ „Božský Spasiteli“, „pyšný rozum“ „Obětujeme Ti sebe, svůj život i svou smrt a slibujeme, že budeme vždy plnit vůli Toho, jenž nás poslal na svět.“ „Kéž je naše srdce jako svatý hrob, v němž Ty odpočíváš a připravuješ naše vzkříšení.“  Tyto vynechávky prozrazují neochotu vést lidi k nápravě života pokáním!
      Svatý Alfons z Liguori (Del gran mezzo della) učí:  „Kdo se modlí, jistě se spasí. Kdo se nemodlí, jistě se zahubí.“ Modlitební část CMK je podstatně větší než SZ. Např. kromě litanií k nejsvětějšímu Srdci, litaniích loretánských a ke všem svatým, které jsou v SZ obsahuje CMK 1968 tyto litanie: K nejsvětějšímu jménu Ježíš a utrpení Páně a ke svátosti oltářní a ke Krvi Kristově a  k Duchu Svatému a k Boží prozřetelnosti a ke svatému Josefu a již zmíněné za zemřelé. Tyto litanie obsahují i poučení o víře a mravech, které je třeba zachovávat.
      Místo vypuštění sloky o  lidech, pro které darmo tekla drahá krev z ran Kristových SZ je určitě lepší vyzvat k modlitbě  litanií ke Krvi Páně z CMK: „Prosíme Tě pokorně, obmyj nás ve své svaté krvi a přijmi nás v den soudu do věčných radostí; jenž žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.“

11 komentářů:

  1. Milý spolubratře, velmi výstižné, obdobně jak předchozí článek. Děkuji!

    OdpovědětVymazat
  2. Denně Bohu děkuji, že mne přes celý život, který byl těžce deformován modernismem, vedl a dovedl k vděčnosti i úctě tradičního ritu. Kéž více lidí pozná blud modernismu a New Age, které se vedraly do řad katolické církve.

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za tento přehled. V novém Kancionálu dále také postrádám modlitbu k sv. Archandělu Michaelovi ...

    OdpovědětVymazat
  4. Modlitba ke sv. Michaeli je v SZ pod č.22, ale vypouští "Přikaž jemu Bůh, pokorně prosíme" a touto změnou je modlitba zředěna.

    OdpovědětVymazat
  5. Současný kancionál je vůbec nejhorší zpěvník katolické církve v naší zemi za celou její historii! Nepoužitelná je jeho úvodní část, včetně zpovědního zrcadla od Mons. Simajchla. Ze starobylých latinských zpěvů jsou tam jen některé, vyškrnuty jsou úplně některé mariánské zpěvy i přesto, že se zpívají po celé Moravě (Nastokrát buď pozdravena, Růže krásná, Matičko Kristova - za zemřelé) a písně, co tam zbyli jsou sprzněné. Já sám osobně odmítám od doby, co u nás ve farnosti byl zaveden kancionál zpívat zpěvy adventní a postní, protože současné texty jsou už v rozporu s mou vírou a dobrým náboženským cítěním. O to více postrádám druhou píseň s textem P. Jana Nepomuka Soukopa (tou první je Ejhel oltář Hospodinův září), která se jmenuje Přistup moravěnko (o smrti sv. Cyrila), která měla silný propaepžský obsah ( Cyril a Metoděj věrni rozkazu papežova do Říma se ubírají - CMK musel z důvodů politických papeže vyměnit za Krista).
    Poslední zmíněné mě vede k docela radikálnímu mínění - dokud tam tato cyrilometodějská píseň nebude, budu vnímat i nadále tento kancionál jako dílo normalizační, tj. dobově politické podmíněné a neaktuální pro dnešní věřící a o to více budu souhlasit s dnešní generací, která tyto kancionální zpěvy nenávidí. Je totiž zcela evidentní už jen ze struktury, že jej nedával dohromady někdo, kdo by jednal jakkoliv svobodně nebo měl v opačném případě všech pět pohromadě.

    OdpovědětVymazat
  6. Velmi dobrý článek upozorňující na některé nebezpečné (i když asi ne přímo heretické) posuny.

    Stálo by za to udělat podobné srovnání textů v tradičním římském misále a Novus ordo. Dost se toho publikovalo ohledně kánonu a posunu mše svaté od zpřítomnění Kristovy oběti směrem k hostině společenství. Ale chtělo by to porovnat proměnné části mše svaté (introitus, čtení, secreta aj.). V souvislosti s vytěsňováním Božích trestů a utrpení v očistci jak se píše o rozdílu v kancionálech mě napadá vypuštění sekvence Dies irae v novém misálu o památce věrnch zemřelých.

    OdpovědětVymazat
  7. Umí někdo poradit?
    Před zavedením JK bylo používání mnoha kancionálů. Mám dobrou informaci o tom, že je možné v souvislosti s jistým "uvolněním" tradičního ritu používat tyto poklady, aniž by to bylo považováno za rozvrat farnosti? Uvítal bych případně odkaz na místa, pokud taková jsou, kde se o tom píše. Osobně nemám problém staré písně používat, jde jen o to, aby člověk zbytečně nedráždil kobry bosou nohou.
    Díky za případnou radu a pomoc.

    OdpovědětVymazat
  8. Tomáš Pavel - vaše ohledy jsou sice obdivuhodné, ale zcela liché. Modernistický NOM způsobil destrukci víry několika generací a vy chcete nyní brát ohledy na "jednotu" farnosti (jednotu v čem?), když je možnost navrátit se k plnotučné katolické liturgii?
    To není dráždění kobry bosou nohou, ale nemístné ohledy na hrobaře, jimž možná je katolická mše svatá pohoršením, ale na stranu druhou klidně porušují morálku, Nauku v naprosto kruciálních otázkách bytí a nebytí.
    Hledí dolu, zahákovat dřevec a jen do nich!

    OdpovědětVymazat
  9. Když budete používat Cyrilometodějský kancionál, tak tím rozhodně nic nepokazíte. Do roku 1972 byl právě tento kancionál jediným uživaným v celé brněnské diecézi a původní projekt počítal i s jeho rozšířením do diecézí ostatních.

    OdpovědětVymazat
  10. Jakub - zkuste svůj způsob bojovnosti spíše na otevřeném poli, nejlépe ve vlastní farnosti, ať je v naší vlasti více míst s krásnou liturgií všech věků.

    OdpovědětVymazat
  11. Jakub: Jednat s blíženeckou láskou a pastoračním citem ...

    OdpovědětVymazat

Poskytuji prostor k otevřené diskusi, která povede
k přijetí a upevnění pravé katolické víry.


Bludné nekatolické názory se ve velké míře a bez ochoty nápravy projevily např. u článků "Mariánský život"
a "Démonologie" a nadále nebudou zveřejňovány právě
z tohoto důvodu.