středa 2. listopadu 2011

Věrnost podle žalmů

      O věrnosti je na mnoha místech v bibli. Věrnost v žalmech je možné ukázat na těchto místech:
      V žalmu 33 je: „Hospodinův úmysl trvá navěky, myšlenky jeho srdce po všechna pokolení.“ Vidíme, že Bůh je věrný sám sobě, svým myšlenkám, názorům, postojům a nikdy je nemění. Ve stejném žalmu 33 je: „On totiž řekl a stalo se, on poručil a vše povstalo.“ Bůh je tím, u něhož za jeho myšlenkou následují skutky tak, že se uskuteční každá jeho myšlenka a není to tak, že by něco jiného myslel a něco jiného řekl a něco jiného dělal. U Boha je jednota myšlení, slov a činů. Bůh není v rozporu sám se sebou ani se svými slovy a skutky. Tato jednota je jednotou všech vlastností a je nesprávné některou postavit nebo oddělit od druhé.
      V žalmu 36 je: „Hospodine tvé milosrdenství sahá až do nebes, tvoje věrnost až k oblakům“. Takto máme  odpověď na otázku: Co je větší milosrdenství nebo věrnost? Jde o chybně položenou otázku, jedno není bez druhého  a není  větší nebo menší než druhé. V žalmu 57 je podobná výpověď o Boží milosti a věrnosti: „...tvá milost je veliká až k nebi, tvá věrnost až do oblak.“
      Žalm 25 spojuje lásku s věrností: „Hospodinovo jednání je jen láska a věrnost pro ty, kdo plní jeho smlouvu a nařízení.“
      V žalmu 43 je: „Sešli své světlo a svou věrnost, ty ať mne vedou a přivedou na tvou svatou horu a do tvých stanů. Pak přistoupím k Božímu oltáři, k Bohu, který mě naplňuje radostí.“ Tato slova se modlí kněz v tradiční římské liturgii. Neubylo by kněžských pohoršení, kdyby se tento žalm modlil?
      V žalmu 85 je: „Milosrdenství a věrnost se potkají, políbí se spravedlnost a pokoj.“ Žalmy se nemodlí jako pouhá vzpomínka na minulost a je důležitý jejich výklad. Tento žalm se naplnil, když se narodil Spasitel z Panny věrné, Panny Marie, u níž se máme učit věrnosti jak Bohu, tak sobě i lidem. To, že tyto věci budou mít smysl až do konce světa oznamuje žalm 100: „...Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, po všechna pokolení jeho věrnost.“ Žalm 117 oznamuje: „Hospodinova věrnost trvá navěky.“
      V žalmu 89 máme „Mocný jsi Hospodine a tvá věrnost tě obklopuje.“ Je zde i příslib: „má věrnost a láska ho budou předcházet.“ a slib „svoji věrnost neporuším“. To, že o této věrnosti se nemá pochybovat učí žalm 145: „Věrný je Hospodin ve všech svých slibech a svatý ve všech svých činech.“
      V žalmu 132  Bůh přísahá, že bude věrný: „Přísahal Hospodin Davidovi s věrností, kterou neporuší.“ Je řada míst v žalmech kde je možné nelézt věrnost Boha, byť se o ní přímo nepíše: žalm 138: „Hospodine tvá dobrota trvá navěky“.Jak jinak než věrností může tato dobrota trvat? Člověk je podle bible obraz Boží, a tak se v něm má projevovat něco z vlastností Boha. Má mít pevné zásady a být věrný správným myšlenkám, a protože vidí, jak je to nesnadné prosí uvedeným žalmem ze mše: „sešli své světlo a svou věrnost.“
      Prosíme Ducha Svatého, aby naplnil srdce svých věrných svým světlem a schopností věrnosti. Z této myšlenkové stálosti mají vycházet slova.  Jde o slova, co  věrně vyjadřují smýšlení. Rovněž skutky mají být  shodné s myšlenkami a slovy. Žalm 17: „popřej sluchu mé modlitbě z bezelstných rtů“ poukazuje na pravdivost slov.
      V žalmu 101 slibuje člověk Bohu skutky v souladu s vírou: „Svým zrakem budu hledat věrné v zemi, aby přebývali se mnou.“ Tomu kdo popírá svoji modlitbu životem říká žalm 50: „Ale hříšníkovi Bůh praví: Proč odříkáváš má přikázání a bereš do úst mou smlouvu, ty který nenávidíš kázeň a má slova házíš za sebe“  Můžeme si je rozvést: Proč odříkáváš Desatero a neplníš je? Proč neplníš manželský slib, že zachováš lásku, úctu a věrnost a budeš své děti vychovávat podle Božího zákona? Proč při křtu slibuješ, že splníš povinnost vychovat ze svého dítěte křesťana a neplníš to? Proč říkáš, že věříš v Církev a nedbáš na učení Církve?      
      Žalm 73 oznamuje jak dopadnou ti, kdo budou nevěrní Bohu: „Vždyť kdo se od tebe vzdaluje, zahyne, zahubíš všechny kdo jsou ti nevěrní.“  Žalm 1 oznamuje: „cesta bezbožných skončí záhubou.“ a jestliže žalm 145 oznamuje: „Věrný je Hospodin ve všech svých slibech“, tak něco jiného je slíbeno věrným a něco jiného nevěrným.  Pokud někdo zemře ve své nevěrnosti a je v nepřátelství s Bohem,  tak ho  nezachrání  to, že z modlitby za zemřelé je v některém vydání kancionálu věrnost vypuštěna ani žádné naše modlení a mše svaté.  

Žádné komentáře:

Okomentovat

Poskytuji prostor k otevřené diskusi, která povede
k přijetí a upevnění pravé katolické víry.


Bludné nekatolické názory se ve velké míře a bez ochoty nápravy projevily např. u článků "Mariánský život"
a "Démonologie" a nadále nebudou zveřejňovány právě
z tohoto důvodu.