Při četbě „Jeruzalémské bible“(vydané r.2009) již v první knize Geneze ve 14.kapitole o boji devíti králů a osvobození zajatého Lota Abrahamem najdeme v poznámkách: „A je historicky nemožné, že by Alam kdykoli vládl nad městy na jih od Mrtvého moře…Vyprávění chtělo napojit Abraháma na „velké“ dějiny a dodat jeho postavě aureoli vojenské slávy.“
Jaký charakter má potom setkání s Melchizedechem, které po bitvě ve 14 kap. Gn následuje? Je-li bitva výmysl, pak děkování Melchizedecha nemá smysl anebo snižuje jeho hodnotu. Uvedená vysvětlivka neplní požadavek konstituce Dei verbum II.Vatikánského koncilu č.12: „…pečlivě přihlížet k obsahu a jednotě celého Písma a přitom mít na zřeteli živou tradici celé Církve a analogii víry“, protože další místa bible představují Melchizedecha jinak, než ukazuje výše uvedená výkladová poznámka. Kniha Ester(4,17) má ve čtení modlitby Církve(29.týden, středa) znění, které není v jeruzalémské bibli: „Z knih svých předků jsem slyšela číst Pane, že jsi Abrahámovi a jeho třem stům osmnácti mužům dal zvítězit na devíti králi.“ Žalm 110 má slova: „Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova“. Ten, kdo opouští kněžství by mohl říci, že tato slova nemohou chtít trvalou platnost a závazek, ale vysvětlení podle poznámek ke Gn 14 kap. Jeruzalémské bible! Vývody, které činí apoštol Pavel ve třech kapitolách(5-7) listu Židům předpokládají, že události 14 kap. Gn jsou pevnou historickou realitou a ne smyšlenkou.
Dei verbum č. 23 vybízí ke studiu východních a západních otců a liturgie. Modlitba římského kánonu se odvolává na Melchizedecha: „přijmi tuto oběť…jako oběť svého kněze Melchizedecha…“ Výše uvedená poznámka „vědecké“ jeruzalémské bible toto modlení znehodnocuje a je v rozporu se zásadou lex orandi – lex credendi, zákon modlitby je zákonem víry. Tuto negativní osobní zkušenost uděláme při četbě jedné kapitoly ze Starého zákona po 14 dnech četby.
Tridentský koncil v dekretu o vydávání a užívání svatých Písem učí: "Pro potlačení opovážlivců Synod rozhoduje, aby ve věcech víry a mravů patřících ke stavbě křesťanské nauky nikdo nenakládal se svatým Písmem podle vlastního chápání proti tomu smyslu, kterého se držela a drží svatá matka Církev, jíž patří soud o pravém smyslu a výkladu Písem, ani se neodvažoval vykládat Písmo svaté proti jednomyslnému konsensu církevních otců vedený pouze svým vlastním důvtipem, i kdyby takové výklady neměl v úmyslu nikdy zveřejnit. Ti, kdo se proti tomu proviní, budou svými ordináři označeni a potrestáni zákonnými tresty."
Tridentský koncil v dekretu o vydávání a užívání svatých Písem učí: "Pro potlačení opovážlivců Synod rozhoduje, aby ve věcech víry a mravů patřících ke stavbě křesťanské nauky nikdo nenakládal se svatým Písmem podle vlastního chápání proti tomu smyslu, kterého se držela a drží svatá matka Církev, jíž patří soud o pravém smyslu a výkladu Písem, ani se neodvažoval vykládat Písmo svaté proti jednomyslnému konsensu církevních otců vedený pouze svým vlastním důvtipem, i kdyby takové výklady neměl v úmyslu nikdy zveřejnit. Ti, kdo se proti tomu proviní, budou svými ordináři označeni a potrestáni zákonnými tresty."
Těch nepřesností a nelogičností je tam bohužel více, někdy je zase naopak poznámka správná, ale překlad chybný.
OdpovědětVymazatNapř. Iz 7, 14 (Vulg.: "ecce virgo concipiet") je zde přeložen jako "Hle, mladá dívka počne", přestože v poznámce stojí, že i řecký překlad používá "panna" a že Septuaginta podává významné svědectví o původní židovské interpretaci hebrejského "almah", které je pak potvrzeno Evangeliem.
Pak se nutně musím ptát, jakou intenci měli překladatelé, když přes to všechno (nehledě na závaznost Vulgaty pro katolický výklad Písma Sv.) měli potřebu to přeložit po svém.
S tím samotným překladem je to celkově věc velice ošemetná. Ač si pana profesora Halase nesmírně vážím pro jeho práci a to, že to za totality neměl lehké (ostatně jako mnozí jiní), tak Jeruzalémská bible je spíše knihou třetí, né-li čtvrté kategorie, za což může už buď její překlad, který není z originálních jazyků, nýbrž z francouzštiny (srovnáním s původními texty prošla až finální verze při korekturách) a budí také kontroverze pro doslovný překlad slova "Jahve", čímž si dovolili až přespříliš, jak například řekl známý moravský kněz P. František Kozár (t.č.mikulčický farář), protože to, že se v původním textu píše JHVH jim automaticky nedává žádné právo, aby jména Božího takto zneužívali pro své překladatelské účely.
OdpovědětVymazatDalší důvodem, proč současný text Jeruzalémské Bible je nedostatečný je poznámkový aparát pod čarou - dotyčné poznámky jsou ještě někdy ze 3. vydání Jeruzalémské Bible, která vyšla kolem roku 1948, většina jeho autorů dnes už nežije a jistě by si již vyžadovali na poli biblisitky řádnou aktualizaci né-li přímo doplnění. Tuto věc však bratři Dominikáni také raději opomněli, než aby vypracovali sami ve své akademii fundovaný překlad poznámek (80% našich Dominikánů je již dle mne hovořit plynně francouzsky a číst i odpovídající teologickou literaturu).
Když jsme si to tak přiblížili, tak vlastně my jako katolíci máme v rukou brak, který má název Bible (a ještě k tomu vznešeně Jeruzalémská), který však je však velmi silně zkreslen vůči původnímu biblickému poselství. Důvod, proč se setkala s tak velkým úspěchem, je ten, že na našem trhu v současnosti není žádný poctivý ucelený katolický překlad Bible a ekumenické Bibli, která má navíc velkou řadu nesrovnalostí v překladu a některých nuancích by dnes průměrný katolík do rukou již ani moc nebral. Budeme muset proto ještě asi několik generací čekat, než bude alespoň zrevidován překlad Bognerův, ze kterého zatím v Karmelitánském nakladatelství vyšel jen Pentateuch a nebo doufat, že přijde nová generace biblistů, kteří bez nároku na honorář tuto práci udělají rychleji a poctivěji, než naši korektoři. :(
Je to škvár. Nic, než spálit, si nezaslouží.
OdpovědětVymazatKatolíkům nezbývá, než používat, ne zrovna ideální Hejčl-Sýkora.