Hudba dokáže lidský život pozvedat
k nebi a dokáže jej také stahovat do pekel. J.S.Bach znal hudbu o níž platí: „Cílem a účelem dokonalého zpěvu
není nic jiného než pocta Bohu.“ Toto působí Duch Svatý.
John
Lehnon o hudbě Beatles řekl: „Vím, že Beatles budou mít úspěch jako ještě žádná
jiná skupina. Vím to přesně, protože jsem na tento úspěch prodal duši ďáblu.“
John Lennon na své LP „Mind Games“ vzývá Antikrista: „Je něco, co musíš udělat
okamžitě. Vysvoboď lidi, teď hned. Udělej to, udělej to teď! Jsme zajatci se
zdviženýma rukama…Voláme to jako modlitbu: Vysvoboď lidi…666 je tvé jméno.“
Fanoušek Johna Lennona jej zastřelil 8.12.1980 a jako motiv uváděl „hlasy a
ďábla.“
Hudbu duchovně negativní
produkuje řada moderních skupin
tzv."hardrocku" nebo "heavy metal". Názvy skupin, texty
písní a chování těch, kdo se těchto koncertů účastní jsou bezpečným
rozpoznávacím znamením podle zásady: „Poznáte je po ovoci.(Mt 7,16)“ Obaly LP nebo CD nám ukazují zvrácené „umění“. Některé názvy skupin: Black Sabbath (Černá sobota), KISS - Kings in Satan
service (Králové ve službě satana), AC/DC - Antichrist/Death to
Christ(Antikrist/Smrt Kristu), Venom(Hadí jed). Texty těchto a podobných skupin
opěvují drogy, sebevraždy, násilí, mučení, smrt, obsahují vzývání satana a
rouhání proti Bohu. Malá ukázka od skupiny AC/CDC z LP desky, jejíž český název
je "Dálnice do pekla": "Jsem na dálnici do pekla...Nezastavuj mě, hej,
hej, hej...jé, až do konce pojedu, oú, po dálnici do pekla."
I z vlastní zkušenosti vím, že přechod
od poslechu rockové hudby k hudbě vážné vedl i k zájmu poznat Krista
a snažit se jej následovat. Jedním z důležitých kroků bylo spálení plakátů
skupin v kotli ústředního topení. Mimo jiné mi také bylo jasné, že peklo
není žádné příjemné místo a ďábel můj dobrodinec. Tak jako je třeba nejprve vytrhat
plevel a pak zasévat, tak je třeba opustit hudbu, která je překážkou smyslu
pro hudbu duchovní a posvátnou. Hudba, která znemožňuje dobrou modlitbu, z nás křesťany neudělá.
Hudba, která
vznikla pro potřeby bohoslužeb, má bezesporu nejvyšší uměleckou hodnotu. Zpěv doprovázející bohoslužby je velkým
kulturním pokladem. Zvláště gregoriánský chorál přivádí do Boží blízkosti. II.Vatikánský koncil v konstituci
o liturgii(SC) čl. 116 píše: „Církev
považuje gregoriánský chorál za vlastní zpěv římské liturgii. Patří mu tedy při
liturgických úkonech – jsou-li jinak stejné podmínky – čelné místo.“ I vhodný
lidový zpěv duchovně obohacuje a zaslouží si, aby byl promyšleně podporován.
Velikonoční píseň "Aleluja, živ buď nad smrtí zvítězitel" anebo
vánoční „Narodil se Kristus Pán“ dokáže vyjádřit
pravdu víry a radost při velkých křesťanských svátcích. Je celá řada krásných
náboženských písní. Můžeme o nich i rozjímat a poznávat v
jejich textech smýšlení a hlasy našich předků. Tak objevíme i písně s mariánskou
tématikou a i v otázkách hudby se modleme slovy písně: Ó, Maria, útočiště
naše. Z hudebních nástrojů zvláště varhany svým provedením a
rozsahem tónů nemají uniknout naší pozornosti. II. Vatikánský koncil v SC
120 stanovil: „Píšťalové varhany ať jsou v latinské církvi ve velké úctě jako
tradiční hudební nástroj. Jejich zvuk dovede dodat církevním obřadům
podivuhodný lesk a mocně povznést mysl k Bohu a vyššímu světu.“ K Bohu má být zaměřen celý život křesťana a tímto směrem mají být zaměřeny i nálady a city,
které hudba vzbuzuje.
Jsou samozřejmě i různé hudební žánry, které si nekladou přímo
za cíl oslavu Boha a opěvují přírodu, lidské vztahy a vše, co nás obklopuje. V
národních písních najdeme často vyzpíván život lidí a může nás překvapovat, jako
málo je lidem do zpěvu dnes a jak mnoho zpívali naši předkové při své těžké dřině.
Duchovní základ k světu hudby nám dávají tyto
myšlenky sv. Augustina, z nichž se připomíná zvláště tato k žalmu 72:
„ Kdo zpívá, dvakrát se modlí.“ Znalost toho, že jde o komentáře žalmu zasazuje myšlenku "kdo zpívá, dvakrát se modlí" zejména ke zpěvu žalmů. Ze Sermo
34 víme, co by asi sv. Augustin řekl věhlasnému hudebníkovi, jehož život
by nebyl příkladný: "Zpíváš, slyším ovšem, že zpíváš. Jen ať život nesvědčí
proti jazyku.“ Podobná slova jsou
v komentáři žalmu 146: „Nechtěj tedy přehlušit své dobré písně špatným
životem. Když chválíš Boha, veď současně i dobrý život: Chvalozpěv nepatří do
úst hříšníka.“ Řehole počítá
s tím, že i osoby duchovní by mohli zpívat povrchně: „Když se modlíte
žalmy a hymny k Bohu, rozjímejte v srdci, co ústa vyslovují.“ U žalmu
32 vybízí: „Zpívejte mu píseň novou. Odložte to, co je staré, vždyť znáte píseň
novou. Nový zákon a nová píseň patří k člověku novému. Nová píseň se
nehodí k člověku starému.“
V knize Vyznání X máme: „Když se mi stane, že mně dojímá více zpěv
než věc, která se zpívá, vyznám, že trestuhodně hřeším.“ Jsou-li důležitější zvuky a rytmus neboli forma
než obsah, tak se věci v duchu rocku projeví především hlasitým
rámusem. Známe slova, jak prázdný sud nejvíc duní, a tak i člověk vnitřně prázdný
potřebuje více hluku, které přehlušuje hlas Boží, který často v tichu
promlouvá.
České oddělení vatikánského rozhlasu na svých
webových stránkách 18.6. 2011 uvádí: „Celý tenhle úpadek začal po II.
vatikánském koncilu, když nastoupila povrchní vlna pseudoobnovy, která
napáchala mnoho škod téměř ve všech našich kostelech,“ tak popisuje současnou
krizi liturgické hudby na stránkách deníku La Repubblica Pablo Colino. Jde o
další autoritu hudebního světa, která se rozhodla k veřejnému apelu na návrat
tradičního církevního repertoáru, především gregoriánského chorálu. Dříve tak
učinil např. Ennio Morricone, který před dvěma lety přiznal, že zastoupení
gregoriánské tradice populárními a kytarovými písničkami bylo vážnou chybou.
Apeloval také na Benedikta XVI., aby rázně prosazoval návrat gregoriánské
tradice.Nedávno se velké echo dostalo slovům podobného obsahu z úst Riccarda
Muttiho, někdejšího dirigenta La Scaly. Podle něj značná část současné hudební
produkce v kostelích uráží inteligenci věřících.“